FILM,  HUDBA,  MÚZA,  Nedávno publikované

Tenkrát v Hollywoodu

Tarantinův nový film

Vyrukoval se zářezem No9. Na který se hodně čekalo. Měl se stát událostí roku 2019. Jak to prý bylo tenkrát v Hollywoodu.

Když jsem se dozvěděl

 …že bude natáčený, těšil jsem se. A taky jsem se ptal sám sebe: bude to „klasický“ Tarantino s neodpustitelnými scénami plnými krve, střelby, výbuchů a znetvořených mrtvol? Napasuje tyto scény do idylicky se tvářící planety Hollyvood let padesát až šedesátých? Bude film „upovídaný“ a utahaný jako „8 hrozných“ (The Hateful Eight)? Nebo plný zvratů jako Pulp Fiction? Bude šlapat na paty mému dosavadnímu Top „tarantinovsky“ prvnímu místu „Nespoutaný Django“?

Stačí jít do biografu, koupit lístky s nápisem Tenkrát v Hollywoodu, sednout do křesílka a nechat se bavit.

Předesílám, že já to měl tentokrát jako doma v obýváku. V sále kina 5 diváků! Asi za to mohl brzce popolední čas.

Jak to tedy tenkrát v Holywoodu bylo?

Byli, žili, v jisté továrně na sny, dva kámoši. No, žili… spíš se všelijak potlou/protloukali. Stárnoucí herec (Leonardo DiCaprio) „zaseknutý“ v rolích záporáků, který se má, jak velí scénář, věčně a snad už navždy nechat otloukat mladými hlavními hrdiny béčkových „westernovek“. A jeho dublér (Brad Pitt), který leckteré to otloukání pozná na vlastní, též již stárnoucí, „kaskadérské“ kůži.

Jak z toho kolotoče ven? Je ještě šance na pořádnou roli? Nabídky jsou. Odletět do Evropy, do Itálie a zde se konečně prosadit jako hlavní kladný hrdina! V některém z „proslavených béčkových“ spaghetti westernů. Ani jednomu se nechce…

Zůstáváme v Hollywoodu, alespoň zatím.

A tak tu máme děj roku 1969. To byl, vážení, ten NORMÁLNÍ čas, kdy chlapi byli ještě chlapy a ženské ženskými s chlupatým podpaždím. Kabriolety, móda, filmové kulisy, dobová hudba a filmové plakáty. A jako protipól: zfanatizované hnutí pod vedením pomatence jménem Charles Manson. Zde se mihnul a jeho roli ztvárnil Damon Herriman.

Začneme závěrem

A právě smysl závěrečných brutálních jatek mnohým asi v tomto filmu poněkud unikal. Viz např. některé přitroublé komentáře/hodnocení na csfd. Scéna nebyla samoúčelná, nebyla zbytečně vygradovaná do maxima. Quentin Tarantino si ji nevymyslel, ale čerpal ze skutečné události, která se odehrála 9. srpna 1969 v domě na konci ulice Cielo Drive a ke které vytvořil alternativní zobrazení. Zde se dá o ní dočíst více.

Nuda?

Mnozí si po zhlédnutí filmu stěžovali na nudu. Možná, ale když ona byla tak dráždivá a pohodová. Jezdíme autem, koukáme po ženských, chlastáme, něco zahrajeme, zase chlastáme, bojíme se budoucnosti, nevíme kudy kam, hulíme, z vypatlané hlavy potom na place ne a ne dostat text… a tak to jde až do velkého finále.

Zajímavé scény

Top scén je tu několik. Mě se moc líbila do sebe zahleděná kráska Sharon Tate (špičkově ji hraje Margot Robbie). Půvabná scéna, jak kráčí po ulici doslova unesená pohledem na plakáty se svoji tváří, je vygradovaná do maxima, kdy se vnutí do kina, a zde s napětím sleduje reakce diváků na svoji roličku.

A jen tak mimochodem. Svoji roli skutečné Sharon Tate zahrála Margot Robbie tak věrně, že na premiéře údajně rozplakala sestru zavražděné herečky. Bylo jí dokonce dovolené použít originál šperky a díly oblečení, které Sharon v 60. letech nosila!

Nebo rozkošně oprsknutá členka Mansonovy sebranky jménem Pussycat kterou výborně hraje Margaret Qualley.

Zajímavá scéna se odehrává na ranči slepotou postiženého George Spahna, Jde o skutečnou postavu, která poskytla svůj dům sektě Mansonů a byla za to odměněna několika mladičkými slečnami v posteli.

Hvězdy?

A výkon obou hlavních hrdinů? Profíci, kteří nemusí ani mluvit. Žádné manýry hodné hvězd, civilní výkon, přirozenost. Pohoda, čajíček. 2 hodinky a asi 40 minut uplynulo, ani jsem nevěděl jak.

Štáb a výprava

Quentin Tarantino, a vůbec, celý tvůrčí štáb si s filmem opravdu vyhráli. Ono vracet se do minulosti 60. let není jednoduché. Obyčejný divák ve „svých“ letech ještě dobu pamatuje a je tedy velikým kritikem. Musí se tedy pečlivě vybudovat hodnověrné kulisy, kostýmy pro herce a hlavně, příběh musí být barvitě vylíčen. Tady se to povedlo. Film je nepředvídatelný, barevný, výpravný a ke konci brutální.

Změnilo se moje „tarantinovské“ pořadí? Ne.

  • Nespoutaný Django 2012
  • Pulp Fiction 1994
  • Tenkrát v Hollywoodu 2019

 

Moje hodnocení: 95%

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..