HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Roman Dragoun – Andělé ve studiu Sono

 

Deska byla vydaná v roce 2015 a pokud jde o nahrávky, jde o předělávky některých mistrových slavných skladeb obdařených krásnými texty Milana Prince. A nejen jeho. Některé texty napsal táta Romana, malíř, portrétista a básník František Roman Dragoun ( Kronikář, Lák, Zdroj) a jeden Libor Zikmund (Bárka) Skladby známe z autorských alb "Stín mý krve" z roku 2010, "Piano" z roku 2014 a "Samota" z roku 2016.

Na tuto desku vybral Dragoun 12 písniček ale společně s producentem je rozpracovali do nových aranží vhodných pro doprovodnou kapelu His Angel, výrazně posílenou o dechovou sekci tvořenou Mírou Barabášem na trumpetu a saxofonistou Radkem Kašparem. Skladby tak dostaly výrazně jiný kabátek, který se ale nemusí líbit těm, kteří mají rádi mistra Dragouna v té klidnější poloze, za klavírem. Mě se ale album líbí moc, skladby dostaly ten správný rockový šmrnc. A živé vystoupení nedávno v Malostranské besedě, to byla opravdu mistrně odehraná partie.

Kromě výše uvedených se na nahrávání podíleli Filip Benešovský na baskytaru, bubeník Ondřej Pomajsl a kytarista Miloš Švec. Deska byla nahraná naživo v nouzovském studiu Sono pod producentským dohledem Míry Barabáše (trumpetisty) a Pavla Kopřivy. O režii a finální mix se postaral Milan Cimfe.

Jedno se musí albu nechat: je perfektně rozumět textům, což na živém vystoupení nebylo pravidlem. A že je co poslouchat.

Co se týká Dragounova přednesu, je to hodně zajímavý styl. Mix zpěvu, recitativu a deklamace s naprosto specifickým frázováním. Všimněte si, že jen málo textů-rýmů může zpívat spolu s mistrem. Pokud je tedy nemáte perfektně naposlouchané. Těžko se do jeho rytmu přednesu trefuje. Tento styl je ale mnoha léty prověřený, vybroušený k dokonalosti. Hlas Dragouna je příjemně posazený a moc dobře se poslouchá. A texty vůbec: pokud je znáte, víte, a asi se mnou budete souhlasit, že to jsou básně. Obrazy ze života a ze snů. V podání Dragouna zhudebněné.

Ještě se vrátím ke kapele His Angels. Výše jsem napsal že je doprovodná. To je sice fakt ale já bych rád doplnil slovo "barvitá". Ano, skvělá hudba, aranže a výkony muzikantů vytváří naprosto dokonalý rám Dragounovým obrazům. Skvěle šlapající Pomajslovy bicí a na první poslech trochu nenápadná Benešovského baskytara. Ale hlavně ty dechy, ty mnohé skladby navlékají do až hymnického kabátku jako třeba "Čáp." Rozjezd na bicí, podupáváte si nohou a pak to přijde. Barabáš s Kašparem vypustí plíce do svých nástrojů a má to drajv - na koncertě ještě nadupanější. Stejně jako následující pecka "Otlučená srdce" Jen mě trošku mrzí, že se na desce neobjevila krásná "Juliet". Třeba někdy příště.

"Otlučená srdce tlukou - a já s prstem na spoušti - ruku dám ti se zárukou- vím jak se svět opouští."

Roman Dragoun dal dohromady svoje "anděly". A dohromady zplodili skvělé dílko. Nedávný koncert jsem ohodnotil 100% a u alba Roman Dragoun - Andělé ve studiu Sono to nebude jinak. Příjemná, šťavnatá deska s texty na přemýšlení. Na koncertu Dragoun lehce naznačil, že by... snad... mohlo něco dalšího časem vyjít. Necháme se překvapit. A moje doporučení na závěr. Deska je skvělá a koncert ještě lepší!

Hodnotím 100% 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!