HUDBA,  MÚZA

Mark Guiliana

Kdo je ten chlapík?

Bubeník a skladetel, kolem kterého se zvedl kult obdivu.  Takto je leckdy charakterizován chlapík narozený 2. září 1980 v New Jersey. Ano, umění Marka Guiliana za bicí soupravou je neskutečné, stejně jako jeho kompoziční práce s výrazným otiskem do elektronické hudby.

Nenápadný obrýlený klučina si sedne za nevelkou bicí soupravou, na činely a bubínky si rozvěší různá doplňující štěrchátka včetně různých plastových misek, pár sekund mu trvá doladění zvuku a rázem se z reproduktorů sype zajímavý crossover  elektroniky, jazzu, rocku, space rocku, drum´n´ basu, a dubu. A je vám to, vážení, jízda!

Není na to sám

V tomto případě se obklopil hudebníky mě neznámými, přesněji řečeno, z tv jsem jména nepochytil, nicméně to není důležité.  Mark Guiliana je totiž zboží velmi žádané, a tak spolupracuje s mnoha umělci. Mimochodem: bubnoval i s takovými jako Avishai Cohen, Brad Mehldau. A na bubenickém partu se podílel na posledním albu Davida Bowieho „Blackastar“

Beat Music! Beat Music! Beat Music!“ Album z letošního roku.

Zkuste smíchat druhdy slavné elektronické mágy Kraftwek, Aphex Twin či tvorbu legendárního filmového skladatele Giorgio Morodera, podmalujte to výraznou a různými „libůstkami“ nabitou bicí linkou a vše navlečte do lehkého jazzového kabátku. A přesně tohle najdete na desce.

Všemi skladbami doslova tepe syntetická basová linka. Titulní skladba „Girl“ je navíc obohacená různými šumy, ruchy a kníkáním. Vše rozjasňuje jednoduchá melodie a živé bicí. A tenhle mix najdeme v podstatě na celé desce. Jazz s výraznou příchutí drum´n´ basu.

Recenze

Skladba „Bones“ vás na úvod překvapí zvukem jak ze starého 8 bitového počítače Atari. A je tu ke slyšení další výrazný prvek, který prochází celou deskou a tím je mluvené slovo – nikoli zpěv. Při živém vystoupení to občas vypadalo, jako by mistr Guiliana  do svých skladeb vkládal reklamní skeče, záznamy telefonických rozhovorů nebo výstup ze starého analogového rádia.

„Bud“ se odehrává v lehounkém elektro – pop – reggae rytmu. A opět: výrazná basa a krásná melodická linka stejně jako mluvené slovo.

To skladba „Bullet“ zní jako chaotická vzpoura počítačů. Zde najdeme výrazný průlom takřka free jazzu na pozadí funky bicích. A stále tu dominuje zvuk cyklických syntezátorů různých barev.

Zato následující „Home“ je od počátku „ duc duc“ melodická, opět podmalovaná dusavou basou. U této skladby mne napadlo, jak by asi mohla vypadat vokální linka, podaná třeba nějakou dobrou zpěvačkou.

„Roast“ jde na nás z jiného konce, a to s chytlavým funky rytmem. A opět mluvené slovo.

Zbývající tři skladby se nesou v podobném duchu.

Já se s tvorbou Marka Guiliana setkal poprvé a nečekaně na francouzském hudebním TV kanálu  Mezzo Live. Koncertoval na akci zvané „Montreux Jazz Festival“. A v domácím křesle to pro mne bylo opravdu překvapení a zábava.

V jednom jazzovém časopise se údajně v nedávné minulosti vyskytl odborný názor: spojte špičkové jazzové bubeníky let minulých, jejich tvorbu promixujte, důrazně přitvrďte – a máte zvuk a umění Marka Guiliana!

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

error: Obsah blokovaný! Content blocked!