HISTORIE,  Málo známé krásy Česka - seriál,  NOVINKA

Málo známé krásy Česka 5. Díl  kostel sv. Barbory Všekary

 

Pradávno tomu

Píše se rok 1717. Už několik desítek let dolují v potu tváře horníci olovo, stříbro a cín v hlubokých lesích panství horšovskotýnského. Mají svoji vesničku o pár domech, nedaleko dnešní s názvem Všekary. Nebo to byla přímo tahle vesnice? To se dnes stále neví – a asi už nikdy vědět nebude.

Majitel panství, hrabě Trauttmannsdorf, věděl, jaká je hornictví těžká robota i nechal pro své poddané v letech 1717-1724 vystavět právě tento hornický kostelík. Milosrdenství? Těžko. Spíše tehdy hluboko zakořeněná víra v Boha a jeho dobrodiní, které pán potřeboval „přenést“ na těžce robotující horníky. Aby více a neohroženěji dřeli, své sv. Barboře se klaněli a do panské pokladnice zlatky přinášeli.

„…dám jim tu jejich svatou Barboru, kostelík se zvonicí nechám postavit pro slávu Boží a dobrý skutek tak vykonám…“

 

 

Historie už ne tak vzdálená

Jak to tak u těchto nebohých staveb v naší zemi obvykle bývá, minulost kostela sv. Barbory se od jisté doby jeví jako nikterak radostná a svým způsobem nezvykle „bohatá na události“. Pro naši zem jev naprosto charakteristický.

Kostel stojí kousek od vesnice Všekary v západočeském kraji. Poté, co byly drahé rudy vytěženy, obec zřejmě zmizela v prachu dějin, nicméně kostel tu zůstal. A od 18. století fungoval jako poutní místo.

Za Josefa II byl kostel sv. Barbory Všekary zrušený, ovšem lid pořádal poutě nadále, bez ohledu na nařízení panstva.

První, a zřejmě ještě ne zcela radikální změna nastala v roce 1938 po odtržení Sudet, kdy se kostel a okolí stal součástí Velkoněmecké říše. Na konci války byl kostel sv. Barbory Všekary využíván k bohoslužbám příslušníků polské vojenské brigády.

A ještě dlouho po válce se zdálo, že bývalý hornický kostel bude žít. Konaly se tu poutě i příležitostné mše.

Rok 1954

Bolševik začal úřadovat. Na kostely a církev obecně padla kletba. Tento měl navíc tu smůlu, že v okolních lesích začaly padat vojenské povely neb tu cvičila Československá lidová armáda.

Rok 1968

A dílo zkázy dokonali vojáci Rudé armády za okupace v roce 1968, kteří si ve věži kostela zřídili pozorovatelnu.

Po jejich odchodu zůstal kostel ve zdevastovaném stavu a stal se cílem vandalů a zlodějů. Poškozenou střechou začalo zatékat do interiéru a byly tak nenávratně poškozeny stropní kresby a fresky, vytvořené v roce 1767. Zařízení bylo rozkradeno nebo zničeno a kostel zůstal trvale otevřený.

 

 

Co zmizelo?

Hlavní atrakcí býval⇒ akantový hlavní oltář plus nějaké sošky světců a další vybavení. Podle dobových fotek by snad měly být na kůru malé varhany…?!

Jak to vypadá dnes?

Dříve byl kostel sv. Barbory Všekary označen za zříceninu a v roce 1990 byl na něj dokonce vystaven demoliční výměr. Nicméně rozhodnutí se podařilo zvrátit, byla opravena střecha a stavba byla prohlášena za národní kulturní památku! Najednou…

Dnes pozemek s kostelem patří občanskému sdružení ⇒„Syndicus Hereditas“, který se snaží najít peníze na jeho obnovu. Má to být údajně cca 15 mega!

Co říct závěrem?

Historie nebyla k této stavbě ani trochu vstřícná. V podstatě od konce II. světové války většinu času trpěla.

Filiální kostel sv. Barbory Všekary je i přes svůj zchátralý stav krásná sakrální stavba. Dovedu si představit i její využití celospolečenské, kulturní. Třeba se to někdy povede.

Jako příklad by mohl sloužit nehezký osud a následné vzkříšení kostela ⇒Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v Orlických horách.

 

Nové okénko s devíti acháty od umělkyně jménem Veronika Konturová
Nové okénko s devíti acháty od umělkyně jménem Veronika Konturová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Zákaz kopírování - prohibiting copying