HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Madeleine Peyroux – Careless Love

 

Pokud máte rádi pohodový, nekonfliktní a při tom hodně zajímavý jazz s ženou za mikrofonem, tady jste správně. I když, vložit tuhle dámu jen do jedné kolonky asi není to správné. Madeleine Peyroux totiž hraje na kytaru a ZPÍVÁ – jinak řečeno vypráví příběhy. Takže bych k tomu výrazu jazz přidal slůvko kabaretní či barový. Což se dnes zase moc nenosí, takže jinak: moderní vokální jazzový pop.

Každopádně tu máme co dočinění s dámou, která svoje řemeslo ovládá mistrně! Od prvních taktů zaujme její hlas, který je poměrně dost neobvyklý. Je plný, velmi přívětivý, lehce sametový, malinko hlubší a je ho v nahrávkách plno!

Na desce Careless Love z roku 2016 zpívá ve většině převzaté skladby, takže můžeme srovnávat s originálem. I když, proč bychom to dělali, když se paní Peyroux tak pěkně poslouchá.

Hned úvodní „ Dance Me To The End Of Love“ je od Leonarda Cohena. Zaduní basa, klavír mrskne zajímavý motiv a už tu je medový hlas zpěvačky.

Druhou skladbou je „Don´t Wait Too Long“, první a jediná, kterou si Madeleine napsala sama. Hodně načichlá blues. Rytmika odsekává houpavý rytmus, v  pozadí občas šlehnou hammondky. Moc příjemná záležitost.

Může pršet, může svítit

Láska stárne jako jemné červené víno

Ale pokud si myslíte, že čas změní vaše cesty

Nečekejte příliš dlouho

A možná se vám právě teď stane to, co mě v tuto chvíli! Čtvrtá skladba v pořadí je „You´re Gonna Make Me Lenesome When“ od Boba Dylana… a vy si konečně všimnete, že za madam Peyroux stojí taky nějaká kapela a že to nejsou vůbec žádná ořezávátka! S basou se mazlí David Piltch, bicí šolichá Jay Bellerose, na kytaru vypomáhá Dean Parks a na klávesy (klavír, Wurlitzer, varhany Hammond a Celesta) hraje Larry Goldings. Nutno ještě vypíchnout producenta jménem Larry Klein. A to proto, že album je perfektně namíchané, zvuk je plný, dynamický ale přitom až medově vazký.

A ještě jeden atribut bych vypíchl. Celkový sound alba zní, jako kdyby byl mixovaný někdy v 60. letech minulého století! Hodně... hodně příjemný poslech!

Šestá v pořadí je plíživá „No More“. Božínku, posadit se do křesla, do sklínky cvrknout dobrou whisky… a poslouchat. Jakoby něco přicházelo zdaleka, jak by byla skladba vytažená z nějakého starého černobílého filmu. Lehký příběh, láska, zklamání...

Titulní „Careless Love“ je pěkně – pro toto album – až nečekaně odpíchnutá skladba s výraznými bicími, tepající basou a moc krásně hřejivými a vrnícími klávesami Hammond. Bar, malé pódium, hořící svíčky. To je to správné místo pro tuhle skladbu!

Devítka „Weary Blues From Waitin´“ pochází od americké country a rock´n´rolové ikony jménem Hank Wiliams. Madeleine naštěstí country-písničkářský nános sedřela až na dřeň a zůstala tak prostá, až křehká jazzová skladbička hodně šmrncnutá blues a navíc ošperkovaná trubkou muzikanta jménem Lee Thorngurg.

Závěrečná „This Is Heaven To Me“ začíná nějakými zvonečky, ty na pozadí vydrží po celou skladbu, která je ovšem fenomenální a k naprosté dokonalosti opět povýšená trubkou Lee Thorngurg-a! Tohle je zkrátka „top pop jazz“ jako víno!

Madeleine Peyroux – Careless Love. Naprosto špičkové album pro dlouhé zimní večery. Já si uvařil silný čaj, nalil dvě deci vína, zhasl a 45 minut se důvěrně přátelil s paní, která sakra umí! A moje uši si libovaly a říkaly… ještě!

Hodnotím 100%  se zvláštní prémií za zvuk a mix alba!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!