HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Madeleine Peyroux – Careless Love

 

Máte rádi jazz?

Pohodový, nekonfliktní a při tom hodně zajímavý, s ženou za mikrofonem? Tady jste správně. I když, vložit tuhle dámu jen do jedné kolonky není v tomto případě to správné. Madeleine Peyroux totiž hraje na kytaru a ZPÍVÁ – jinak řečeno vypráví příběhy. Takže bych k tomu výrazu jazz přidal slůvko kabaretní. Což se dnes zase moc nenosí. Tak jinak: moderní, vokální jazzový pop, lehce swingující a s vitamínovým práškem blues.

Každopádně tu máme příjemné setkání se zpěvačkou, která svoje řemeslo ovládá mistrně! Od prvních taktů zaujme její hlas, který je poměrně dost neobvyklý. Je plný, velmi přívětivý, lehce sametový, malinko hlubší a je ho v nahrávkách plno!

Album “Careless Love”

Na této , již letité desce z roku 2004, zpívá ve většině převzaté skladby, takže můžeme srovnávat s originálem. I když, proč bychom to dělali, když se paní Peyroux tak pěkně poslouchá.

Hned úvodní „ Dance Me To The End Of Love“ je od Leonarda Cohena. Zaduní basa, klavír mrskne zajímavý motiv a už tu je medový hlas zpěvačky.

Druhou skladbou je „Don´t Wait Too Long“, první a jediná, kterou si Madeleine napsala sama. Je oblečená do lehkých bluesových šatiček.

Může pršet, může svítit

Láska stárne jako jemné červené víno

Ale pokud si myslíte, že čas změní vaše cesty

Nečekejte příliš dlouho

Je tu i kapela!

A možná se vám stane to, co mě v tuto chvíli! Čtvrtá skladba v pořadí je „You´re Gonna Make Me Lenesome When“ od Boba Dylana… a vy si konečně všimnete, že za madam Peyroux stojí taky nějaká kapela.

S basou se mazlí David Piltch, bicí šolichá Jay Bellerose, na kytaru vypomáhá Dean Parks a na klávesy (klavír, Wurlitzer, varhany Hammond a Celesta) hraje Larry Goldings. Nutno ještě vypíchnout producenta jménem Larry Klein. A to proto, že album je perfektně namíchané, zvuk je plný, dynamický ale přitom až medově vazký.

A ještě jeden atribut bych vypíchl. Celkový sound alba zní, jako kdyby byl mixovaný někdy v 60. letech minulého století! Hodně příjemný poslech!

Ještě trochu recenze

Šestá v pořadí je plíživá „No More“. Božínku, posadit se do křesla, do sklínky cvrknout dobrou whisky… a poslouchat. Jakoby něco přicházelo zdaleka, jak by byla skladba vytažená z nějakého starého černobílého filmu. Skvělá trubka! Na tu hraje Lee Thorngurg.

Titulní „Careless Love“ je pěkně – pro toto album – až nečekaně odpíchnutá skladba s výraznými bicími, tepající basou a moc krásně hřejivými a vrnícími klávesami Hammond. Bar, malé pódium, hořící svíčky. To je to správné místo pro tuhle skladbu!

Devítka „Weary Blues From Waitin´“ pochází od americké country a rock´n´rol ikony jménem Hank Wiliams. Madeleine naštěstí country-písničkářský nános sedřela až na dřeň a zůstala tak prostá, až křehká jazzová skladbička hodně šmrncnutá blues, zde navíc ošperkovaná opět trubkou muzikanta jménem Lee Thorngurg.

Závěrečná „This Is Heaven To Me“ začíná nějakými zvonečky, ty na pozadí vydrží po celou skladbu, která je ovšem fenomenální a k naprosté dokonalosti opět povýšená trubkou Lee Thorngurg-a! Tohle je „top pop jazz“ jako víno!

 

Madeleine Peyroux – Careless Love. Naprosto špičkové album pro dlouhé zimní večery. Já si uvařil silný čaj, nalil dvě deci vína, zhasnul a 45 minut se důvěrně přátelil s paní, která sakra umí! A moje uši si libovaly a říkaly… ještě! Jen tak na okraj, dosud se tohoto alba z roku 2004 prodalo na půl milionu kopií.

Hodnotím 100% se zvláštní prémií za zvuk a mix alba!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Zákaz kopírování - prohibiting copying