HUDBA,  NOVINKA,  UMĚNÍ & KULTURA

Larkin Poe

 

Kdopak to je?

Že vám příjmení Poe něco říká? Jo, jste na dobré stopě. Řeč ovšem nebude o Jámě a kyvadlo nebo Havranovi ale o špičkové hudbě! To je tak, když se do amerického hudebního byznysu pustí sestřičky, mimochodem přímé příbuzné slavného pana spisovatele jménem Edgar Allan Poe. Byl to jejich praděda… Jmenují se Rebecca a Megan Lovell a i když to jsou mladé kočky, mají toho za sebou už hodně. Říkají si Larkin Poe a mají na to, převrátit blues-rock vhůru nohama. Dál se dozvíte, že se jim to úspěšně daří.

Co bylo na začátku.

Začínaly jako trio Lovell Sisters, ještě se svoji třetí sestrou Jessikou. Ta v roce 2009 trio opustila a dvě zbývající divoženky se přeskupily do kapely Larkin Poe. A nejsou to žádná ořezávátka! V roce 2014 se staly senzací na legendárním festu Glostonbury, kde byly vyhlášeny top objevem.

Jakou že hudbu produkují?

Obecně se tomuto stylu říká „roots rock“. Tedy hudba vycházející z místních kořenů. V případě těchto ženských pocházejících z US státu Georgia je to blues, blues rock, gospel, folk rock a pop rock. Ovšem na každém albu je trochu o něčem jiném.

Rok 2014 „Kin

První zaznamenání hodná autorská deska, a hned plná chytlavých skladeb. A rádiovým DJs vstřícná… ne však u nás. Jak jinak. V našich končinách se takováto hudba zřejmě vysílat nemůže, nesmí, neumí… Album není špatné, jsou na ní ke slyšení stylově hodně halekavé blues-rockové pecky, ovšem hodně podmalované popíkem. Jako třeba chytlavé „Don´t“, „Dandelion“ nebo „Crown Of Fire“, zajímavou basovou linkou podmalovaná „Stubbom Love“, tak trochu evokující rockovou scénu let šedesátých. Ony vlastně všechny skladby jsou po čertech poslouchatelné a posluchače prostě baví. Holky dobře zpívají, skladby odsýpají a album nemá slabého místa! Což považuji u TOHOTO stylu hudby za hodně zajímavé.

Rok 2016 „Reskinned

Tady jsou namíchané již dříve vydané autorské skladby z alba “Kin” plus nové. Proč tomu tak je, nevím. Co je jiného? Zvuk! Volume vpravo! Holky výrazně přitvrdily! Jsou tu dravější bicí, správně drsná kytara a vůbec, celkový sound doznal oproti předchozí desce výrazného posunu k rocku. A z nových skladeb výrazně vyčuhují třeba skvělá blues-rocková pecka „Blunt“, úvodní, hodně drsný track „Sucker Puncher, a hned následující halekavý „Trouble in Mind“. Na této desce cítím přípravu Larkin Poe na věci příští. Zbrojení před útokem. Jenže přišel podivný zlom…

Rok 2017 „Peach

Nevím, co se u Larkin Poe stalo. Sound se zlomil zpět do čistého, dřevního blues. Vedle vlastních skladeb jsou tu slyšet coververze bluesových tradicionálů. Proč ta změna, nevím. Není to špatná deska, holky zřejmě měly potřebu přiznat se ke svým kořenům, možná to po nich někdo chtěl…

Rok 2019 „Venom & Faith

Aha, po poslechu tohoto skvělého alba už ten zlom chápu. Na minulých deskách se holky testovaly. A teď vydaly tuhle pecku! Je tu špičkový mix výše uvedených stylů. Dominuje blues, zde mistrně navlečené do moderního rockového až popového kabátku. Zvuk je nabušený, jako na „Reskinned“.

 

 

A zpěv?

Dominuje Rebecca, která zároveň hraje na el. kytaru plus další strunné a klávesové nástroje. Ovšem sestřička Megan ji v mnoha skladbách dobře sekunduje. Jejím hlavním nástrojem je lap-steel kytara, kterou mistrně ovládá. Dalšími muzikanty jsou pak Kelly McCarty na baskytaru a Kevin McGowan na bicí.

Menší recenze aneb co mě zaujalo

Úvodní skladba „Sometime“ je mi jaksi povědomá. Jde o jakýsi prastarý song zapomenuté zpěvačky Bessie Jones (info z netu). A to povědomí? Jasně! Skladba je totálně profláknutá (MobyHoney), ale Larkin Poe ji navlékly do zcela moderního kabátku, a dokonce ozvláštnily dechovou sekcí! Bomba! Šťavnatá skladba, která snad musí probudit duchy všech dávno mrtvých bluesmanů! A holky je nenechají znova usnout! Hned další „Bleach Blonde Bottle Blues“, „Mississippi“ nebo „Honey, Honey“ jsou další fest bluesové záseky. Howlin’ Wolf nebo B.B.King musí na nebi skákat radostí.

Při těchto skladbách mě napadlo, že vlastně holky Larkin Poe jsou cosi naprosto výjimečného! Vždyť tenhle styl, tyhle bluesové kořeny, ze země trhali chlapi -staří bluesmani! A teď se mají té práce chopit křehké krasotinky!? Jenže ony tak činí, a s evidentní radostí.

Závěrečná „Good And Gone“ je ryzí gospel. Ale moderně pojatý. Zde naplno ukazují holky Larkin Poe, co v nich je. Rebecca božsky zpívá, její hlas má sílu! Až mi běhá mráz po zádech! Naproti tomu třeba pomalá „California King“ je skladba hozená spíš do popu. Ale zase zaujme hlas zpěvačky. A taky její kytara se tu dostává k menšímu sólu. Ve výše zmiňované „Mississippi“ je zase dobře ke slyšení lap-steel kytara Megan stejně jako v další vypalovačce „Blue Ridge Mountain

A skladba, které mě nejvíce bere za srdce? Skvělá blues-gospel vychytávka „Ain´t Gona Cry“. Dynamicky špičkově vymazlená, gradující, s výborným zpěvem Rebeccy.

Řekl bych…

že tohle album může být zlomem. V tom, že staré dřevní blues klasiky už moc lidí neposlouchá. A koho zajímá a baví černošský spirituál a gospel? Možná tak Ameriku. Larkin Poe přišly s naprosto novým konceptem! Staré bluesové hudbě rozumějí, to je evidentní. A tak si s noblesou sahají do mnoha polozapomenutých žánrů, dávají jim nové aranže, nebojí se dravých bicích, basy ani elektroniky, a tak jsou v některých skladbách slyšet i zajímavé rytmické smyčky. Písničky jsou v podstatě jednoduché, přímočaré, bez zbytečných kudrlinek.

Praděd E.A.Poe může být na holky hrdý neb stejně jako on, i Larkin Poe prorazily do světa! On, kdysi dávno, svými texty, holky svoji prastarou, ale naprosto originálně moderně zahranou hudbou!

Moje hodnocení: 100% +

Chytlavá “Don´t”

 

Blues pecka “Prachin Blues”

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Zákaz kopírování - prohibiting copying