HISTORIE

Kostel Panny Marie v Panenském Týnci

Asi nejmagičtějším sakrálním místem u nás je nedostavěný gotický kostel Panny Marie v Panenském Týnci v těsném
sousedství bývalého kláštera klarisek. Záhad se tu skrývá hned několik.

Předně tu je skutečnost, že z hlediska psychotroniky byl chrám rozestavěný ve výrazné pozitivní zóně ve tvaru kříže, která je údajně silně léčivá! A účinky jsou násobené právě tím, že se tu dvě energetické zóny kříží a jejich síla se tím násobí. To prý potvrdili i znalci psychotroniky, kteří tento prostor dokonce označili nejvyšším hodnotícím číslem 8.

Mystické tajemno výrazně podtrhují i „spektakulární“ úvahy na téma dosud utajeného hrobu svaté Anežky Přemyslovny. Více se dá dočíst ZDE

 

 

Zpět ke kostelu a vlivu energetických zón generujících pozitivní účinky. Odstraňují depresivní stavy, vlévají do těla optimismus a radost do života. Pobyt v této zóně prý přináší výraznou úlevu lidem přecitlivělým, těm, kteří mají sklony k sebevražednému jednání, lidem po mozkové obrně atd.

Ovšem konají se tu také svatební obřady, někteří tu zpívají nebo tu lidé jen tak posedávají, nehybně stojí s rukama roztaženýma, zkrátka snaží se jakýmkoliv způsobem „ulovit“ co největší dávku z těch energetických toků.

Můžeme si o tom myslet cokoliv ovšem fakt je ten, že se tu celoročně zastaví a pobudou tisíce turistů jak sólo, tak v organizovaných skupinách. Takže nejlepší je do Týnce zajet a účinek křížících se zón vyzkoušet na vlastní kůži. Nejlépe za teplého počasí. My tu byli v mraze – 5o C a to zrovna není teplota příznivá k  delšímu zastavení a rozjímání.

Fakt je ten, že když se na onen pomyslný energetický kříž uprostřed chrámové lodi člověk postaví a zvedne hlavu, pohltí ho úžas. A pocit, že do nebe se tyčící kamenné zdi jakoby ho pohltily a sevřely v jakési konejšivé náruči. Už jen fakt, že stojíme mezi mohutnými stěnami více jak 630 let starými je svým způsobem povznášející.

A člověka nemůže nenapadnout myšlenka, jak by to tady mohlo vypadat, kdyby kdysi dávno nedošly staviteli rytíři Plichtovi ze slavného rodu Žerotínů prachy, a chrám by byl s plnou parádou dostavěný. Panenský Týnec by měl možná krásný, rukou středověkých mistrů vystavěný plnohodnotný svatý stánek s přepychovou výzdobou. Jenže jací by pak byli dnešní návštěvníci? Kdo dnes ve většině navštěvuje naše významné sakrální památky? Ateistický Čech? Ani náhodu! Cizinci. A možná školní výlety.

Mám za to, že právě v tomto stavu „nedodělanosti“ nabývá kostel Panny Marie v Panenském Týnci vysoké hodnoty mystické až magické, a právě tímto se jeví „nevěřícím,“ Čechům tak přitažlivý. Věřit v Boha… hm, to ne. Ale to tajemno zde přebývající – a možná i člověku prospěšné – to je něco jiného!

 

Jak tehdy bývalo zvykem, prapůvodní stavba byla dřevěná. Kamenná podoba začaly vyrůstat až s příchodem Parléřovy kamenické huti (také zvané Petrlík ) v 60. letech 14. století.

 

 

A právě aktivity věhlasného umělce vrcholné evropské gotiky Petra Parléře dávají tušit, že tu bylo tehdy zamýšleno vystavět opravdu reprezentativní stavbu.

Týnec

 

Ten člověk se totiž výrazným způsobem podílel na stavbách takových architektonických skvostů jak např. katedrály sv. Víta, chrámů v Kolíně nad Rýnem a ve Štrasburku, postavil kamenný most přes Vltavu, později přejmenovaný na Karlův, krásný kostel sv. Barbory v Kutné Hoře atd.

Proč by zrovna v nějakém „Týnci“, vesnici vzdálené asi 45 km od Prahy, měl vybudovat chrám, který mohl klidně nabrat podobu zmenšeného sv. Víta na Hradčanech nebo kutnohorské sv. Barbory?

Panenský Týnec

 

Pro koho taková stavba? Jaký účel tu měla plnit? Nabízí se fantasktní odpověď!

Že by tu byly opravdu někde pod zemí uloženy ostatky svaté Anežky Přemyslovny a nad nimi budovaný chrám se měl stát monumentální připomínkou a zároveň i pomníkem její velikosti?

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Zákaz kopírování - prohibiting copying