HUDBA

Keith Richards – Crosseyed Heart

Keith RichardsKdo je ten chlap?

S ksichtem zvrásněným jako kůra starého stromu, s šedivým střapcem vlasů na hlavě často ovázané barevným šátkem a nezbytným cigárem přilepeným na rtu, není třeba připomínat. Legendární ikona a výsostný kytarista stále aktivních rockových dinosaurů Rolling Stenes. Hmatatelný duch, který v 72 letech (v roce 2015) pořád ještě pevně seděl – a dodnes stále sedí – za volantem rozvrzané káry zvané rock´n´roll. A 2LP Keith Richards – Crosseyed Heart je jeho nový počin.

Tento rok staříkovi bouchly saze a po dlouhých 21 letech (!) a vydal novou sólovou desku pod titulem „Crosseyed Heart“. Když jsem roztáčel černou placku na svém gramofonu, říkal jsem si, jakou rockovou pecku dostanu mezi oči. Vymetl poslední riffy ze šuplete? Říkal jsem si. Nebo to bude fest zářez?

Richards JE Rolling Stones a RS JSOU Richards!

 Jak se dalo ostatně čekat. Chlap, který půl století brousí typické RS riffy nemůže začít hrát jazz! Takže slyším typické rockové pecky, které by se klidně „uživily“ na řadové desce domovské kapely. Melodické a ouškům ladící kytarové vyhrávky, ty Keith umí. K tomu něco málo reggae, blues a ždibec country by se také našel.

Recenze

Jde o dvojalbum, takže písniček je tu požehnaně, rovných 15. Když začneme těmi „nerockovými a netypickými“ skladbami, tak jedna album rovnou otevírá. Dřevní blues, jen akustická kytara a Keithův zpěv, možná lehce zakalený kdoví jakým kuřivem. Z těchto trnitých hudebních kořenů ovšem toto chlapisko kdysi vyrostlo.

Šestou skladbou v pořadí je potom „Love Overdure“. To je zase výlet do houpavých reggae vln Možná tu ikona ukazuje na další prakořen své tvorby, ale tahle písnička je jedna ze dvou slabších.

Tou druhou je „Goodnight Irene“, avizovaná country skladba. Nachází se na pozici 13. Country, a je jedno, zda americké nebo české či jiné, mi prostě nikdy nesedělo. Tuhle skladbu si mohl Richards odpustit.

V podobném stylu je i „Robbed Blind“. Zde to zachraňuje alespoň hlasový projev kapelmajstra a zajímavé kytarové mini sólíčko. S tím si mohl kouzelník riffů více pohrát.

 

 

Ale jinak je to jízda!

Hned druhá v pořadí, kouzelně temná a zajímavým refrénem obdařená „Heartstopper“ nebo další v pořadí „Amnesia“. To je skladba, která se asi nejvíce „přiznává“ k typickému soundu RS. Ovšem k takovému, který kapela produkovala tak před 30. lety. Což v tomto případě není vůbec ke škodě věci!

Z alba bych ještě vypíchl hodně zajímavě znějící duet s Norah Jones, skladbu „Illusion“ podmalovanou klavírem, který si, údajně, nahrál Keith sám, což je ve společnosti klavírní virtuosky Norah zajímavé. Takže mu tady dívčina dělala sboristku…

Je tu také ke slyšení krásná pomalá „Suspicious“ nebo Just A Gift, kde si Keith v samém úvodu odfoukne kouř… možná jen z cigárka. V téhle skladbě zazní i smyčce, nejsou ovšem nijak násilné a pro ouško posluchače velmi mile dokreslují závěr skladby.

Blues In The Morning“, to je sakra odpíchnutá blues rocková jízda a la texaští vousáči ZZ TOP. Navíc nahrávka zní, jako z nějakého vyhuleného klubu deset pater pod zemí. Syrový a hodně povedený kousek.

Something For Nothing“ opět šlapající pecka s krásně znějící Keithovou kytarou a kratičkými vstupy nějakého sboru. Tohle je fakt na panáka dobré whisky!

Předposlední „Substantial Damage“ je rozhodně nejtvrdší vypalovačka, řádně okořeněná stylem funky. A Keith, jakoby zde na okamžik probudil… ksakru, nezdá se mi to… ducha starých a druhdy slavných jazzových The Headhunters a jejich kytarového kouzelníka Melvin „Wah Wah“ Watsona.

Když hodnotím dvojalbum jako celek, je tu jasně slyšitelné, že se Richards cítí moc fajn v pomalejších, lyrickými pentličkami ověnčených skladbách. Drsný rocker s cigárkem „na půl rtu“, kterému vůbec není cizí romantická poloha.

Kdo se podílel na natáčení: klávesy – Ivan Neville, bicí, produkce a spoluautorství Steve Jordan, další kytary Waddy Wachtel.

Keith Richards – Crosseyed Heart

Rozhodně to není album z kategorie zbytečných. Rocker nepotřeboval vymést pavučiny ze šuplíku a přivydělat si pár zlatek nějakými plytkými songy z rodu zbytečných. Tohle je po čertech dobře propracované a chytlavé dílo, které má čestné místo v mé diskotéce.

A zaplať pánbu, že se mistr drží svého kopyta! Tam je doma. Není tu ani ždibec novátorství… a to je v tomto případě moc dobře! Pouze jistota!

 Jako šmirgl škrábavý rock´n´roll – drzá hudba desetiletími ověřená.

Takže, volume right a nechme se vézt tou károu rozvrzanou, bude to drncat, prach v očích nás bude štípat, ale pak se k nám natáhne pracka obtěžkaná prsteny s panákem whisky – lok – a na zdraví chlape s logem KR!

 Dávám 100%  Velmi povedená deska!

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

error: Obsah blokovaný! Content blocked!