HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Honeyblood – In Plain Sight

 

Mám jásat?

Hurá! Nová placka mé oblíbené ženské dvojice ze Skotska. Dvě jejich předchozí alba (2014 Honeyblood, 2016 Babes Never Die) se mi hodně zalíbila, takže jsem byl zvědavý, co ze sebe holky vyždímají v roce 2019.

Jenže pozor! Na obalu je do jakéhosi old flowered gobelínu zamaskovaná pouze pěnice, kytaristka Stina Marie Claire Tweeddale. Klik na net pro doplňující info.

Aha, je to jinak!

Stina si střihla sólovku ale pod názvem Honeyblood, na který má zřejmě „papír“.  Bubenici Cat Myers nechala toulat se po světě na turné s kapelou Mogwai. A volný čas využila skvěle. Samostatný tvůrčí proces korigovaný s producentem Johnem Congletonem vygeneroval právě desku Honeyblood – In Plain Sight.

Tak jakápak bude?

Odkloní se ST od klasické tvorby domovské kapely nebo zůstane na stejné koleji? A ono je to ve finále padesát na padesát.

Ano, jsou to Honeyblood v plné své kráse… ale přece jen je tu něco jinak. Klasický grunge – glam – garážový rock řádně líznutý 60-70 léty minulého století Stina hustí do posluchače od první minuty opravdu pod tlakem. Je to tvrdší a syrovější než předchozí alba nahraná v duu. A je tu ještě něco víc stylových mixů a průniků, třeba do punku a indie scény.

Skladby jsou ovšem po čertech přitažlivé. Melodické a fest chytlavé. Provokující. Špinavé a škrábavé. Jednou, dvakrát si desku poslechnete a zakousne se vám do hlavy! To vám garantuji.

Co Stina?

Disponuje výrazně melodickým hlasem, který se vysloveně dobře poslouchá. Ovšem zdá se mi, že oproti předchozím deskám je méně „ukecaná“. A to je jen dobře. Co se týká vokálního projevu, na této desce se Stina přece jen trochu krotí a dává prostor nástrojům. Hlavně své kytaře, kterou nešetří.

A u ní je právě zřetelná změna oproti starším deskám. Stina se nebojí využívat různých zvuk prznících krabiček a tak v podstatě každá z 11 skladeb zní poněkud jinak – a to musí posluchače bavit.

Trocha recenze

Hned úvodní skaldba „She´s Nightmare“ je výrazně melodická hitovka a stejně jako „Glimmer“ a „Gibberish“ přímo ukazuje stopu na předchozí tvorbu Honeyblood. Vsadím se, že se tyhle tracky protlačí i do rádií – ovšem určitě ne u nás…

The Third Degree“ No, no, drama, baby. Jasně! Nešílet! Nepropadat zoufalství. Žádný drama, chytnu kytaru do ruky, v hlavě mám nápad, jednouchý popěvek, chytlavý refrén a jdeme to nahrát. Tohle bude hýbat davy pod pódiem!

The Tarantella“ Tak trochu podivný pochodový rytmus s krátkými výbušnými pasážemi – nezvykle strukturovaná ale po čertech poslouchatelná věc! A nad vším se snáší skvělý zpěv Stiny.

Take The Wheel“ je další pecka, zde silně připomínající tvorbu newyorské elektro-punkové smečky Le Tigre.

Nebo skladba „Touch“. Opět skvěle a neoposlouchaně melodická s až hymnickým drajvem. Tohle ano, vážení!

A tak to jde až do konce. Co vypichuji: deska snad nemá slabého místa! Nevím, zda ty neskutečně chytlavé melodické linky vymýšlí sama Stina Tweeddale nebo jí pomáhal producent. Ve finále nám to může být jedno, když se to tak pěkně poslouchá.

Honeyblood – In Plain Sight. Hodně šťavnatá rocková placka! Natočená za devět dní! Zdá se, že Stina našla zlatou cestičku, po které se dá vyhnout současnému rockovému hnijícímu rybníčku.

Ano, všechny styly, které na albu slyšíme, byly snad milionkrát odehrány v tisíci variacích.  Stina Tweeddale (Honeyblood) se s ničím nepáře – ona vesele párá. A ve velkém. Z jemných a dávno vymyšlených stylových nitek znova splétá bohatě načechranou šálu. Je teploučká ale občas nepříjemně škrábne i kousne, sem tam i přiškrtí.

Texty

Z toho, co nabídne google překladač usuzuji, že se tu opět řeší špinavá zákoutí ženské – a i mužské – duše.

Čekám, až Honeyblood – nebo dračice Stina sólo – přikvačí do našich končin. Koncert by mohl být hodně, opravdu hodně zajímavou událostí.

Moje hodnocení: 100% a panáka skotské na tuhle desku!

VIDEO

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Zákaz kopírování - prohibiting copying