HUDBA,  NOVINKA

Frisell, Holland a Jones mi hrají před usnutím

Jejich společné album bylo natočené už před 19 lety v roce 2001 u amerického vydavatelství Nonesuch Records. Všichni tři jsou, v případě již zesnulého bubeníka Jonese byli, jazzoví muzikanti s opravdu vysokým rodokmenem a pěkně vybarvenými životopisy: Bill Frisell coby fenomenální kytarista, Brit Dave Holland, špičkový basák a hudební skladatel žijící v Americe a legenda, mistr Elvin Jones bubeník. Ten zemřel v roce 2004.

Projekt

Jejich společný projekt byl v ten čas údajně dost překvapující a kritika i jazzoví fanoušci čekali s napětím, co tahle superskupina s „vysokým věkovým průměrem“ vyprodukuje. Tehdejší result? Album je prý nudné, nevýrazné, prosté vrcholů. V hodnocení dostalo 3,5 bodů z pěti. No vida, já je považuji za moc příjemné, a to až tak, že Frisell, Holland a Jones mi hrají před usnutím. Ano, ten ševelící country – jazz výrazně ovlivněný až meditativním baldachýnem s příjemnou hrou mistra Frisella umí klížit oči. Ale jinak: volume right! Tohle album to potřebuje jako sůl!

Frisell je tu persona No1

Album má oficiální název „Bill Frisell with…“ takže jeho nástroj je na albu jednoznačně upřednostněný a líbivé melodické linky kytary tu cinkají, brnkají, tahají dlouhé riffy, různě se vrství, zkrátka jsou všudypřítomné. A je úplně jedno, zda se jedná téměř o meditativní styl, blues, nebo, jak mne napadlo, styl „ jazz-space“. Sem tam zazní i drobná vlnka rocku, jako třeba v závěru poslední skladby „Smilin´Jones“ Ale hlavně je to country-blues.

Ne že by zbývající členové nedostali prostor k sólové realizaci. Holland provětrá struny svého kontrabasu hned v úvodní skladbě „Outlaws“ Jasný rytmus na první dobu, žádné jazzové záseky, volně plynoucí skladba.

Hodně zajímavá skladba je třetí v pořadí „Coffaro´s Theme“ V jejím „kořenu“ cítím blues ale Frisell skladbu neustále „načechrává“ zajímavými riffy a kratičkými sóly. Hodně, opravdu hodně mi tahle pecka svoji až temně mystickou náladou připomíná skladbu legárních The Doors „Riders Of The Storm“ v její střední části.

Moon River“ je country bluesová klasika klasik, do které opět Frisell zapichuje jeden špendlíček mazlivých riffů za druhým. A opět tu dostane prostor „mistr basů“ Holland, který ten jiskřivý zvuk trošku přitvrdí.

Bubeník Jones se předvede v krátkém sólu v úvodu hodně povedené skladby „Again“. Chlapi se ve druhé části konečně rozparádí, Jones přidá do úderů paliček, Frisell tu spouští různé smyčky, vrství akordy a celek je hodně barvitý.

Frisell, Holland a Jones mi hrají před usnutím…

… bůhví jaká bude dnešní noc, když se za okny chystá jakási větrná smršť s názvem Sabine. Takže, než zavřu oči, malé resumé. Na této desce žádné jazzové bouře ani větrné smrště nečekejte. Mix výše uvedených stylů je velice umírněný. Myslím, že si tohoto alba užije i člověk, který jinak jazz nemusí. Dominuje country-blues s drobnými stopami jazzu, popu a rocku.

V roce 2001 byla trochu jiná doba. Dnes bych dal desce rozhodně lepší hodnocení. V době všemožného počítačového sampl-bordelu je tohle až akusticky vybarvené album jako pohlazení po duši.

Když se prostě sejdou mistři Frisell, Holland a Jones mi hrají před usnutím… nemůže to dopadnout jinak!

Moje hodnocení 100%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

error: Obsah blokovaný! Content blocked!