HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Machinarium – gametrack

Kdo se trpělivě prokousával hádankami v naprosto skvělé počítačové hře Machinarium a nebyl tetřev hlušec, nemohl neslyšet skvělou hudby, která celý vykutálený příběh malého robůtka podmalovává. Stylově by se dala zařadit do kolonky elektro – dub-step ambient. A já dodávám, že je to relax music, jakoby zasněná ale krásně vymazlená! Na desce všechno cinká, ševelí, bublá, vrže, skřípe, tluče, tak to přece musí být, když melodie v podstatě kopíruje dění ve hře. Ale ona ji jen nekopíruje! Už tak skvělá hra je těmi krásnými melodiemi neskutečně pozdvižena a dohromady tvoří excelentní kompaktní celek.

V roce 2009 pak vyšel soundtrack, či v tomto případě spíš gametrack, a tak si může tuhle libůstku pustit i ten, kdo hru nikdy nehrál, nebo díky některým složitým hádankám nedohrál. Já ji kdysi hrál, a ztěžka dohrál, a je zajímavé, že se mi i po letech různé fragmenty hry vybaví, a to právě díky hudbě. Jen tak mimochodem: mám informace, že dost často tvoří kulisu v masážních a jiných relaxačních salónech.

 

Autorem je jistý chlapík jménem Tomáš Dvořák, v hudební branži spíš známý pod nickem Floex. A rozhodně to není nějaké ořezávátko! Narodil se v Praze, od dětství hraje na klarinet a ten je i stěžejním nástrojem v jeho tvorbě. V roce 2001 vydal své debutové album Pocustone. Dostal za něj cenu Anděla za objev roku a album se prý stalo milníkem v české elektronické hudbě! Spolupracoval s brněnským herním vývojovým studiem Amanita Design a výsledkem je soundtrack k počítačovým hrám Samorost 2 (2006) a výše zmíněné Machinarium (2009). Dá se říct, že se výrazně prosadil právě s hudbou složenou pro tuto hru. Dostal za ni ocenění za nejlepší soundtrack k počítačové hře a i jiné kritiky ji přijímaly v superlativech.

Je zajímavé, že se tenhle styl hudby trošku míjí s mým hudebním vkusem, nicméně Machinarium soundtrack si pouštím dost často. Platí to i další tvorbě pod značkou Floex. Proč? Těžko říct. Možná je to právě o té nenápadné bohatosti melodií. Na první poslech jsou jakoby jednoduché ale je v nich skryté nějaké tajemství. Člověk při poslechu zavře oči a cestuje. Třeba právě v roli robota hledajícího svoji milou a potácejícího se prapodivným, pohádkově abstraktním světem.

Možná se ptáte, proč soundtrack ke hře Machinarium recenzuji až nyní. S křížkem dávno po funuse. Já v těchto dnech navštívil tradiční výstavu Audio Video Show v pražském hotelu Don Giovanni a tam jsem černé LP slyšel hrát na aparatuře bratru za 200 tisíc. A říkám: hra se musí vidět, musí se hrát, oko musí radostí plesat nad nádhernou grafikou… a hudba, to je prostě třešnička na dortíčku.

Dávám 10/10

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *