HISTORIE

Lennonova zeď

V novém století se stala turistickou atrakcí. Původní idealistické nápisy lennonovského ducha začaly vytlačovat obyčejné vzkazy všeho druhu. Schází se tu spousta mladých lidí. Fotí se, poposedávají, shlukují se, lelkují, zpívají písničky Beatles, recitují básničky, baví se. Češtinu tu ale neslýchám.

Dnes již legendární zeď Maltézské zahrady na pražské Malé straně. Kdo z dnešních náctiletých ví, o čem je těch zhruba 50 metrů kamenné stěny? A přitom ta toho zažila! Jako snad žádná jí podobná. Od sedmdesátých let minulého století se jí také říká Zeď nářků.

Pozná se někdo?

Podle pamětníků historie zdi sahá do šedesátých let 20. Století. Měly se zde objevovat vzkazy pro legendárního herce Jana Wericha. Později začaly převažovat protestní nápisy a vše vyvrcholilo na konci srpna 1968, po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy, kdy se nápisy roztáhly i na zdi okolních domů.

Jistý obrat nastal v prosinci 1980, kdy zemřel John Lennon. Někdo zde vybudoval symbolický náhrobek a lidé k němu nosili květiny a zapalovali svíčky. O něco později se objevily životopisné údaje Lennona, jeho fotografie, graffiti inspirované slavným zpěvákem a útržky textů Beatles.

Je jasné, že bolševické úřady tuto skutečnost nemohly přehlížet a tak byly nápisy neustále přetírány bílou nebo zelenou barvou. Marně, stále se objevovaly další. Každý rok se zde konala setkání Lennonových fanoušků a postupně přerůstala ve večerní pochody, proti kterým zasahovala policie.

Zeď byla partajníkům trnem v oku. Neměli ji pod kontrolou. Policejní razie nepomáhaly, ba naopak! Původní malá setkání příznivců se pod vlivem doby počala měnit v protirežimní vystoupení. Je zajímavé, že účastníky těchto akcí neodstrašili ani stovky příslušníků SNB, ani lidé ze složek StB.

A tak došlo k nevídanému. V roce 1988 zorganizoval UV KSČ sraz tehdejšího Socialistického svazu mládeže, a u blízké Čertovky dokonce uspořádal folkový koncert! A teď se podržte, dokonce „legendární“ komunistický funkcionář Miroslav Šťepán tehdy navrhoval využít lennonovské tradice a na Velkopřevorském náměstí postavit oficiální Lennonův památník. Prý, aby připomínal jeho mírové aktivity. Návrh nebyl partajníky na nejvyšších postech schválen.

Když se po sametové revoluci začalo pod Šťepánem hroutit křeslo, údajně se bránil, mimo jiné, i právě snahou a vstřícností při budování leninovské tradice. Jak to dopadlo, víme všichni. Kde je dnes Štěpán…

 

Zato Lennonova zeď žije. Ale proměnila se. Hraje všemi barvami ovšem Lennon je jaksi v ústraní. Tak trochu odstrčený. Ano, zeď se stala jedním z cílů mladých turistů z celého světa. Původní idealistické nápisy lennonovského ducha začaly vytlačovat obyčejné vzkazy všeho druhu. Mladí lidé se scházejí, fotí se, poposedávají, shlukují se, lelkují, zpívají písničky Beatles, recitují básničky, baví se. Češtinu tu ale neslýchám. Mám takový neblahý pocit, jakoby cizinci o Lennonově zdi věděli víc, než mladý našinec. A to je smutné.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *