HUDBA,  SLIDE,  UMĚNÍ & KULTURA

Piramis

Když jsem před pár týdny prožil fajnový koncert maďarské legendy Omega, napadlo mě, trochu se pohrabat ve svém hudebním archívu a zacílit pozornost právě na tuto rockovou scénu.

Ona se tam totiž nenarodila jen Omega! V zemi Balatonu, Dunaje a donekonačna se táhnoucích puzst se vždy vyskytovali skvělí muzikanti a kapely. A to napříč všemi možnými hudebními žánry.

Pravda je ta, že mnohé z nich přece jen zůstávaly ve stínu i evropsky proslavené Omegy. Ale řekl bych, že neprávem. A právě proto se tu chci zmínit o další top kapele naších dřívějších jižních sousedů.

Piramis. Zná ji někdo? Ani nevím, jestli kdy vůbec u nás koncertovala. Jenže v Maďarsku, tam se mají věci jinak a dá se říct, že popularita tohoto spolku byla v jistých dávných časem téměř rovna popularitě Omegy. Jenže, na rozdíl od ní, Piramis nikdy neměli šanci výrazněji se prosadit v tehdejší „Západní Evpropě“

Na vrcholu slávy, tedy v létech 1975 – 1981, vyprodukoval tento kvintet hned několik velmi zajímavých desek, stylově, pro tehdejší dobu, charakteristicky rozkročených mezi hard a artrockem s občasnými lehkými úlety do jazzu a popu.

Sestavu tehdy tvořili: Sándor Revész – zpěv a kytara, Lájos Som – baskytara, Péter Gallai – klávesy a zpěv, János Závodi – kytara a Miklós Koves – bicí.

V této velmi plodné sestavě nahráli 5 alb a to v letech 1977 – 1982. A co že leze z repráků? Je to ten těžko popsatelný pocit naprosto skvěle a „jinak znějící“ muziky. Melodická, technicky bravurně zvládnutá. Co mě vždy na maďarské scéně bavilo obecně? Její jistá jinakost. Vzory lovili na západě. O tom žádná. Jenže oni k tomu dokázali naroubovat cosi originálního, co nedokážu popsat. Ani naše, polská a už vůbec ne tehdejší „endérácká“ pop rocková tohle neuměla. Když vedu o této problematice řeči s jedním kámošem, vždy skončíme u toho, že z té hudby je po čertech cíti divoká maďarská krev. Těžko říct. Každopádně ve všech skladbách rezonuje úžasná melodičnost a zpěvnost.

Cítím z toho spíš skutečnost, že Piramis nemuseli za každou cenu tvořit něco nového. Stačilo, když správně doladili to, co tehdy slýchali z vinylů.

Pravda je ta, že některé skladby vyšolichali tak, že při jejich poslechu mi i po letech běhá mráz po zádech! A maďarská řeč? Jde o zvyk, to mi věřte! Dnes mi vůbec nevadí a naopak, řadím ji při poslechu výš než němčinu!

Maďarskou scénu mám prostě rád. A na závěr musím poukázat na jednu skutečnost. V šedesátých až osmdesátých letech minulého století nebylo ve východní Evropě moc rockových jmen, která by obstála ve srovnání s angloamerickou scénou. Mám zato, že některým naším a maďarským hvězdám se to částečně povedlo. Na rozdíl od dnešní doby.

Na závěr tohoto článku musím věnovat krátkou vzpomínku baskytaristovi a zakladatelovi kapely jménem Lájos Som. Před pár dny zemřel po dlouhé nemoci ve věku 70 let.

A původní Piramis dnes? Rozpadli se. Poslední koncert v top sestavě odehráli v roce 2006. Dnes pokračuje kapela v pozměněné podobě. A po nedávné smrti legendárního basáka, víčert, co bude dál. Každopádně zanechali na maďarské rockové scéně pořádný zásek a po právu se mohou honosit titulem legendy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *