HISTORIE

Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové

 

Moje rodné město se pyšní mnoha cennými historickými objekty. Na jedno z prvních míst se řadí i tento mohutný kostel. A přitom je svým způsobem hodně nenápadný. Je totiž postavený uvnitř měšťanské zástavby, sice pár kroků od náměstí T. G. Masaryka, ale přece jen bokem, zcela ukrytý za radnicí. Jen věž je vidět a teď mi dochází, že dvě věže za sebou, radniční a kostelní, v pohledu z náměstí jsou typickým poznávacím znamením města a jsou často používaným titulním motivem na fotografiích.

Ale hlavně: celá stavba v plné kráse je viditelná pouze z jednoho místa, od Knížecí louky. Stavitelé rozhodli moudře. Proč svatostánek zdobit zvenku, když na něj není „z města“ pořádně vidět. Ušetřené peníze mohli o to víc investovat do výzdoby interiéru. A ten stojí zato!

A tak nám na Kostelním náměstí stojí skromně vypadající Chrám Nanebevzetí Panny Marie, ale po vstupu dovnitř nám zůstanou ústa otevřená. Tak bohatá a krásná výzdoba se jen tak nevidí. Já ji navštívil poprvé v životě… ano, uznávám, jsem rodák, proč tedy ne dříve!? Jak to říct jednoduše? V mládí mě kostely nezajímaly. Nyní se přece jen začínám sakrálním památkám více věnovat. Proč, toť je otázka. Zpět! Je tu přece čas adventu a Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové nabízí komentovanou prohlídku a krátké představení varhan. To si nesmím nechat ujít!

Něco krátce k historii kostela.

1/první zmínka o kostelu v r. 1270 – raně gotická svatyně

2/rozsáhlý požár v r. 1541

3/nová výstavba ve stylu renesance v letech 1544 – 1569

4/ opět požár a velké poničení v r. 1726

5/opětovné vysvěcení v r. 1741. Kostel přestavěn ve stylu barokním.

6/ v průběhu I. a II. světové války rekvírovány zvony a část varhanních píšťal pro potřeby armády

7/ obnova a znovu vysvěcení nových zvonů v r. 1994

8/ v nedávné době konečně opraveny varhany a uvedeny do původní podoby, včetně jejich zvuku.

***

Při vstupu do Chrámu návštěvníka ohromí rozsáhlá a výjimečně krásná barokní fresková výzdoba. Jejím autorem je jistý Juda Tadeáš Super, který vymaloval celý presbytář včetně stropu, první tři díly klenby a tři obrazy. V r. 1771 umírá a podle návrhů otce v díle pokračuje neméně zdatný jeho syn František Karel Silvestr Super. Malby jsou známé svými četnými alegorickými výjevy.

Kolem celé lodi kostela se nachází několik menších a moc pěkných malých oltářů např. Oltář sv. Kříže, sv. Floriána, Oltář 14 Svatých pomocníků, sv. Jana Nepomuckého atd.

Za zmínku stojí lavice v lodi kostela pocházející z roku 1780. Desky jsou doslova poseté černými fleky a ty jsou údajně přímým dokladem požáru kostela, při němž dolů padaly jiskry z trámů a takto lavice poškodily.

Nesmím zapomenout i na nádhernou sochařskou výzdobu přičemž nejvzácnější jsou dvě sochy u Oltáře sv. Kříže: socha Víry a Naděje. Jejich autorem je jistý Jiří Pacák, žák Matyáše Brauna, nejvýznamnějšího představitele českého vrcholně barokního sochařství.

Varhany, mimochodem krásně znějící, pochází z roku 1884, byly postaveny firmou Rieger z Krnova a obsahují 2 manuály a 20 rejstříků. Když říkám „krásně znějící“, v době mojí přítomnosti (organizovaná prohlídka s odborným výkladem) na kůr usedá varhanice neznámého jména i tváře, a odehrává adventní roráty. Krásný poslech.

A ještě jedna zajímavost. Podivná lavice z kamene se sedátkem opatřeným koženým polstrováním. Stojí zcela bokem řad lavic dřevěných, asi v půlce lodi kostela. Proč tu je? Kdo v ní sedával? Dlouho nikdo nevěděl až jednou kdosi přispěchal s odborným posouzením. Údajně to byla lavice pro městského kata! Musel bydlet mimo město a i lavici pro modlitbu musel mít bokem od počestného měšťanstva. Bohužel, fotka lavice se mi jako jediná nepovedla… že by úřadoval duch kata?

****

Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové: to je malebná až dech beroucí gotická výzdoba, pradávnými jiskrami označkované lavice a krásné varhany, které, když se rozezněly spolu se zpívanými adventními roráty, dodaly prostoru sváteční vznešenost.

Už chápu lid, který v dávné minulosti plnil kostely do posledního místečka. U domácích pecí a krbů se praktikovala hra na housle, píšťalky, trumpety… Ale tady, v lodi Chrámu Nanebevzetí Panny Marie, když varhany zaburácely pod nádhernou klenbou, to bylo nekonečné vlnobití hudby, ze které se podlamovala kolena a odkudsi z nitra duše prýštil podivný pramen štěstí, povznesení a údivu. A hříšník v lavici se cítil tak maličký a nicotný…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!