CYKLISTIKA,  ÚVAHY & GLOSY

Elektrokolo – pro koho?

 

Vývoj kolem kol s elektrickým motorkem sleduji se zájmem už delší dobu. Můj vztah k nim se postupně měnil od úplného odmítání, až opovržení, k jisté formě tolerance, která ovšem v žádném případě nepřerostla v nekritický obdiv a nadšení. Jsme přece jedna parta! My, s elektrikou, i vy, bez ní. Říkal mi kdosi. Nejsme, a ani nemůžeme být! Říkám já!

Proč tomu tak je?

Zcela rozumím tomu, když si elektrokolo pořídí člověk, který je zdravotně indisponován, ať už ve spojení s nějakým zraněním, nemocí či věkem, lidé v rekonvalescenci či s nějakým dalším funkčním omezením. Takový jedinec může být za jistých okolností členem party se vším všudy!

Stejně tak cyklisté, kteří sedlají turistická kola ověšená brašnami. Nehoní sekundy, ale jejich prioritou jsou pohodové tranzitní výlety s vnímáním krás kraje vůkol. Úleva ve šlapání v podobě elektrického motorku je pro ně určitě velice příjemný benefit. To samé platí pro lidi, kteří jezdí třeba do zaměstnání. Rychlejším přesunem získají více času na rodinu, koníčky…

Jenže pak tu máme početnou skupinu cyklistů, kteří disponují plnou silou a fyzickou základnou neomezovanou žádnými výše popsanými problémy. Neřadí se mezi cykloturisty, nejezdí na kole do práce. Chtějí trénovat, chtějí závodit nebo jen aktivně jezdit, ale mají jakousi potřebu všechno urychlit, ale zároveň si ulevit a moc si neublížit! U takových výpomoc elektriky beru jako vrchol lenosti, kterou je infikovaná velká část naší společnosti! Takoví do party nepatří!

Když mám před sebou kopec a jsem zdravý jedinec při plné síle, je pod moji úroveň sedlat elektrokolo jen proto, abych byl na tom kopci dříve, abych si ulehčil! To si rovnou můžu koupit skútr a nemusím šlapat vůbec!

 

Na tomhle kole pěkně za svý! Radost, pohoda.

 

Mířím na vrchol. Proto: že chci řádně procvičit svůj pohybový systém, rozdýchat plíce, že chci rozpumpovat látkovou výměnu a poškádlit termoregulaci organismu! Chci prostě trénovat, chci zatěžovat stárnoucí klouby, svaly, včetně… a hlavně toho srdečního. Těším se z toho, že ten kopec zdolávám svými silami, za pomoci povzbuzování kamarádů, své hlavy, nikoliv elektriky!

Jinak řečeno: vidět mladé, zdravé, odolné a dravé jedince, kterak na elektrokolech frajersky projíždí Singltrek pod Smrkem, nebo šlapají/vyjíždějí serpentinami z Horních Míseček k Vrbatově boudě, je mi z toho smutno. Nejsou nemocní či jinak indisponovaní. Oni jsou jen pohodlní a dosavadním životem dobrovolně vycouvaní do zrádného pásma různých úlev a bočních cestiček vysypaných kamínky lenosti a všeubíjející pohodlnosti.

A v případě singltreku připomínám nemalý detail v podobě postupného ničení stezek, což bych viděl jako žhavé debatní téma budoucí. 25 kg těžké kolo, navíc hnané „šťávou“, to je jako běhat v kopačkách po golfovém hřišti…

Abych přehlédl celou problematiku, dovolil jsem si sesbírat více postřehů. Jak od samotných uživatelů elektrokol tak jejich odpůrců. Leccos jsem vyposlechl od prodejců a něco jsem načetl i v internetových debatách.

A právě tam jsem postřehl zajímavý příspěvek, který celé problematice dává výrazný rámeček. Jeden člověk se svěřil, že na klasickém kole zvládá XC maratóny o určité délce a převýšení. Ovšem ty delší, náročnější, a s větším převýšením, už nikoliv. A tak si koupil elektrokolo… a na něm ten maratón dal! Otázka: proč nenatrénoval, proč si vypomohl dopingem v podobě elektriky? Může ho ten úspěch vůbec těšit?

Jiný příklad. Parta lidí, která společně objíždí traily po Evropě. Na klasických kolech. Pak si jeden koupí kolečko s motorem, protože toho chce stihnout víc. Strhne dalšího z party, pak dalšího a rázem tu vzniká NUTNOST koupit totéž i pro ty zbývající! Jenže kamarád se „kroutí“, nechce se mu, protože před rokem zaplatil 100 tisíc za fulla v karbonu. Jenže bude muset! Pokud bude chtít být i nadále členem party a držet s ní krok! Není líný, není pohodlný, ale je okolnostmi donucený! A totálně znechucený!

Proč tedy elektrokola toleruji, a zároveň na ně nahlížím okem výrazně kritickým?

Elektrokola, obecně vzato, jsou jen dalším dílkem puzzle do obrazu zvaného fyzická degenerace národa. Toto není můj závěr, byť se s ním plně ztotožňuji. Vyhodnocení takovéhoto formátu předkládají erudovaní fyzioterapeuti, kteří se zabývají např. vývojem mládeže. A je opravdu šílené, ba dokonce bych řekl, že až trestuhodné, když se začínají vyrábět elektrokola kola pro děti! Tohle snad už nikdo nemůže myslet vážně!

Znám lidi, kteří se roky pohybují kolem náborů mladých mužů do ozbrojených složek nebo trénují fotbalovou mládeže. Podle jejich slov jsou takřka denně konfrontováni s jejich fyzickou zaostalostí! Neumí běhat, skákat, nezvládají prajednoduché cviky jako je kotoul nebo šplh na tyči! Dokonce neumí ani kopnout do míče! A je to rok od roku horší! O čem to svědčí? Zaostává výchova ve škole, rodiče, volný čas dětí se scvrkl na mediálně-internetový svět, balast…

A kořínky tohoto alarmujícího stavu nalezneme třeba právě ve výše popsaném nákupu elektrokola pro dítě.

Dnešní doba lenivosti a pohodlnosti přímo nahrává. Většina lidí si hoví v nenáročné a celkově pasivní formě života. Kdysi dávno kolo ve spojení s párou znamenalo jistou revoluci a rozpohybovalo lidstvo. Dnes, totéž kolo ve spojení s elektrikou, má být údajně znamením zdravější společnosti. Nejsem si tímto vůbec jistý. Že by ti, dosud cyklistikou nepolíbení, rázem došli k prozření?  Že by je jakýsi motůrek na kole měl donutit k pohybu?

I přes to všechno: vidím to tak, že elektrokola časem převálcují ty normální. Podívejme se do Německa, jak se tam za poslední rok razantně zvedl jejich prodej. Některé údaje mluví až o 100 % nárůstu oproti roku 2016!  Je otázka času, kdy tento boom nastartuje i u nás. První náznaky tu už máme. Ovšem zatím stále zřetelným brzdícím limitem je jejich cena.

Nebude to hned, ale jednoho dne nastane stav, že klasická kola budou ve výrazné menšině. Budou je vlastnit a užívat jen závodníci (kdoví jestli) a pár fajnšmekrů… nebo možná bláznů, kteří si nedali říct, zaostali v čase a dřou „za svý“.

Malý dodatek, dílem získaný z osobní zkušenosti, dílem z poznatků přátel nebo odečtený z internetových zpráv. Možná napoví něco z budoucnosti elektrokol. Není to ovšem nic veselého.

Třeba postřehy kamaráda dlouhodobě pracujícího v Holandsku. V zemi cyklistice zaslíbené.

Už několik let tam odborníci řeší veliký problém spojený s důsledky masivního nárůstu počtu elektrokol. Ta zaplňují už tak „narvané“ cyklostezky, jsou rychlejší a těžší, tím pádem mají delší brzdnou dráhu, jezdci bezohlednější a způsobují tak dosud nevídané množství dopravních nehod i s velmi závažnými následky, včetně těch fatálních. Rozšiřovat stezky většinou nelze a tak se dokonce uvažuje, že elektrokola budou vykázána na „normální“ silnici, mezi auta! Dochází však údajně ke kolizi s legislativou, která by je musela zařadit do kategorie motorových vozidel a tím pádem by se na ně vztahovaly i finanční restrikce v podobě silniční daně či technických prohlídek. Nemluvě o registračních značkách. Má snad někdo o takovýto tristní stav zájem?

Informace získané z internetu.

Ne nepodobný problém řeší v mnohých bikeparcích USA. Jezdci na elektrokolech, leckdy označovaní za bezohledné, dostávají se do konfliktů s jezdci na těch normálních, s turisty a správci bikeparků! Kola opatřená elektrickým pohonem ničí podklady stezek, jezdci s elektrikou pod zadnicí v euforii opouštějí vymezené trasy, a tohle všechno by údajně mohl být ten poslední hřebík do rakve zákazu vjezdu do některých lokalit. Pro všechny bikery, bez výjimky! A tak mají do některých lokality elektrokola zákaz vjezdu. Zatím JEN elektrokola! A jedním z důvodů je i skutečnost, že jezdci, byť nejsou technicky zdatní, na stezkách si troufnou, díky elektrice pod zadnicí přecení síly a vzápětí končí se zraněním v nemocnici. 

“Elektronické jízdní kola jsou považovány za motorová vozidla a nemohou fungovat na trasách určených pro chodce a jízdní kola.” 
– David Spangler, Oregon State Parks

 

Zůstaňme doma. Na Rychlebských stezkách jsou elektrokola NEŽÁDOUCÍ (mohou pouze jezdci od 55 let výš).

Něco pro pobavení.

Jsou již odhaleny desítky případů podvodů v aplikaci STRAVA, kde se jezdci na elektrokolech šplhají nenápadně na první místa jednotlivých segmentů. Vždy jen o něco málo vteřin, aby to nebylo nápadné…

Prodejci mají poznatek, který ukazuje na jednu typicky českou vlastnost: vyčůranost a snahu, jak obejít zákon! První otázka při nákupu elektrokola zní, jak silný TO má motor – druhá otázka, zda se TO dá přečipovat…

Dokonce se objevují mobilní aplikace, ve kterých je možné si jízdu dopředu moderovat vytvořením jakéhosi itineráře trasy se zadáním parametrů, jako délka, nastoupané metry, čas jízdy atd. Pochopitelně s ohledem na co největší výdrž baterie. Aplikace je konektována s řídící jednotkou a sama pak ladí podporu šlapání. Úžasně, dalo by se říct. Ovšem pro mne je poněkud směšná až děsivá představa, že mi do aktivního pohybu na kole bude „kecat“ počítač! Jen proto, abych nezůstal stát, já, hlupák, uprostřed lesa a s vybitou baterií! Dost na tom, že mi takového „společníka“ dělá „kecal“ v autě  – a to si ho mám ještě tahat s sebou na kolo!?

Jsme tedy jedna parta? Z výše uvedených důvodů ne, a nikdy nebudeme!

Kolo (?) typu S-pedalec

Ještě jsem se nezmínil o snaze legalizovat elektrokola označována jako S-pedalec s vyšší povolenou rychlostí 45 km/hod! Dovedu si představit, že v naší zemi, kde se dodržování zákonů často zaměňuje za útok na svobodu jedince, se tato monstra rychle stanou velmi žádaným zbožím, a že začnou terorizovat ostatní na trailech, singltrecích či cyklostezkách. A díky nim “padne klec” na všechny ostatní! Tohle snad nemůže nikdo myslet vážně!

Chci být optimistický, ale nemohu. Když vidím tu spoustu dětí účastnících se závodů třeba v rámci Pražském MTB poháru, jsem tomu rád. Radost, nadšení v očích, napětí před startem. Tady se rodí budoucnost naší cyklistiky. Možná tu kolem mne právě projíždí budoucí Kulhavý nebo Katka Nash. Třeba si právě teď fotím nového Kreuzigera nebo Marošiho s Labounkovou. Jenže když zahlédnu rodičovský doprovod na elektrokolech, zamrazí mě a optimismus je v háji. Infikování dosud zdravého organismu pomalu začíná.

Abych tomu všemu napsanému dal nějaké resumé.

Cyklistická společnost se rozdělí na dvě výrazně nestejné části. Ta větší, elektrifikovaná se bude té druhé vysmívat, že na motůrek nemá. Že je v čase zaostalá, zbytečně se dře a plahočí. Druhá, výrazně menší skupina, bude tou hrdou, která bude držet vlajku kola klasického nad hlavou a ráda se bude dřít a plahočit. A bude tou, která bude mít ve finále navrch!

Zrodí se přeběhlíci a ubozí provokatéři.  Časem na elektrokola dopadne zákaz vjezdu na všechny singltreky a traily. V zájmu udržení kvality a bezpečnosti by k tomuto kroku měli zavčasu přistoupit všichni provozovatelé už nyní. Dokud je čas a nebude je to stát peníze!

A co se stane, až se v prodeji objeví kola typu S-pedalec?! Lehké předjímat. Bude to jako jinde ve světě. Až nastanou průšvihy, začne se něco řešit. Zákazy, omezení… A z kdysi „prachsprostě-obyčejně přízemní“ cyklistiky se stane téma společenské, určitě politické, převázané vázacími dráty zákona. Vidíme to názorně na přístupu odpovědných orgánů ke strojům typu segwaye, e-bikům, k elektrickým koloběžkám atd. Tyhle stroje jsou nežádoucí na většině pěších zón velkých měst.

Až budou elektrokolům znepřístupněny lesní stezky všeho druhu, dílo bude dokonáno a dáma Absurdita bude slavit! Lidi! Tohle jsme chtěli?!

A my, cyklisté klasičtí, normální… ježíš, jak to zní, zkrátka neelektrifikovaní, my budeme šťastní, budeme nad tím vším mávat rukou a bude nám to dočista volný!

Otázka z úvodu:  budeme tedy jedna parta? Z výše uvedených důvodů… nikdy! My totiž jsme – a budeme navždy volní! Nesvázaní s elektrikou mezi nohama! 

Takže, otázka z nadpisu: elektrokolo – pro koho? A nepovede nakonec jejich masivní nárůst ve spojení s monstry typu S-pedalec k zákonům, které cyklistice, obecně vzato, sváží ruce?

 

 

One Comment

  • geri

    V létě jsem seděl po vyjížďce u mostu Vranovské přehrady a dával si zasloužené pivko. V tom přijel párek mladších elektro-cyklistů na vytuněných odpružených elektro-motorkách. Jenom jsem nechápavě, ostatně jako vždy, zakýval hlavou a přiložil kelímek s lahodným mokem ke svým rtům, přičemž jsem si se zájmem prohlížel mohutná lýtka mužské části onoho páru. Říkám si, má to zapotřebí, s takovými nohami? No a potom mi málem vypadl kelímek z ruky. Tím elektro-bikerem byl český trojnásobný mistr světa ve 4-krosu! Jméno snad ani nemusím uvádět, ostatně každý zná jeho přilbu v barvách známého výrobce iontových nápojů. Takže, co to má sakra znamenat? Megaúnava? Otupení? Podvod? Marketing? Doufám, že to poslední, jinak to vážně nechápu. Z mého pohledu však totální trapas. Ještě dnes stále kroutím hlavou. Doufám, že mi z toho neupadne z krku… 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

error: Content is protected !!