HUDBA,  SLIDE,  UMĚNÍ & KULTURA

Bára Basiková – Slzy

 

Bolest je lásky odměna.

Hned na úvod musím konstatovat, že Bára konečně nazpívala nové studiové album, které plně reflektuje její „synteticky–popovou“ minulost, která vzklíčila kdysi dávno ve skupině Precedens. A volám: hurá! Tehdy dívenka s krásným hlasem omráčila diváky televize, dnes dospělá ženská s vyzrálým hlasem, který u nás nemá konkurenci.

Nenimrám se v bažinách bulváru, nicméně o Basikovou a její tvorbu se už od jejích začátků zajímám a tak mne nemohly minout leckdy až nechutně nabobtnalé informace o těžkostech, kterými se naše nejlepší zpěvačka musí – musela brodit. Nyní z každé noty opravdu cítím, že album je její krve, vychází z nejtajemnějších zákoutí její duše a labyrintu srdce. A myslím, že se sama stále v tom labyrintu trochu hledá.

Přiznám se, že jsem na tuto desku čekal netrpělivě. Od vydání té poslední uplynulo už pět dlouhých let.

Zároveň se také přiznám, že mne předchozí deska „Belleville“ nijak neoslovila. Ne, že by byla špatná. Hudba stvořená Noidem Bártou je sice poněkud zastarale znějící, řekl bych, že místy až archaická. Připadá mi, že mnoho notiček pan Bárta vytáhl odněkud ze šuplíku, kde pod prachem a omotané pavučinami ležely nepovšimnuty někdy z přelomu století. Další problém slyším v tom, že texty dodal dvorní textař Petra Muka, Jan Dvořák. Způsobilo to kouzlo nechtěného. Basiková totiž v mnoha skladbách zní jako druhdy náš slavný zpěvák a mám pocit, že se v těch až bezbřehých poetických obrazech poněkud ztrácí. Posluchač tuplem! A ty dlouhé samohlásky na konci rýmů! Á… é… ó…! Jinak řečeno: kdyby Muk žil, přesně tohle by zpíval! Příkladem je skladba „Sto dnů léta“. A co dokonce neslyším!? Basiková používá falsetto!? Naprosto zbytečný experiment, neboť zpěvačku známe v excelentních vokálních polohách, které jsou jí vlastní, kterými u nás neotřesitelně vládne a pro které tuhle ženskou milujeme. Falsetto, tento hlasový fígl používal Muk! Basiková nemusí!

******

 

Deska “Slzy“, to jsou vesměs skladby o láskách, vášních, ovšem též o zklamáních, samotě, rozchodech a hledání cest. Album je temné, jako ten hluboký vesmír nad námi, mnohé texty jsou tísnivé až depresivní a doslova fascinované smutkem. A vše je obalené do těžkých závojů novoromantiky, jejíž kořeny lze snadno najít v 80. letech minulého století.

Vzhledem k výše psané mini recenzi k albu “Belleville” jsem měl i tak trochu strach, jak bude nová deska vypadat. Naštěstí je vše v pořádku. Album vzniklo v autorské spolupráci a v duchu melancholické hudby osmdesátých let. Písničky napsali Richard Ulrych a Luděk Fiala, kteří se zároveň chytili i produkce. Úvodní skladbu otextoval Jan Dvořák, skvělé texty ke třem skladbám jsou od Medy Věžníkové

A hned na začátku recenze musím napsat, že je moc dobře, že ho Basiková nazpívala v češtině! Krom hitovky „Dreaming“. Dočetl jsem se totiž, že prvotním záměrem bylo album nazpívat v angličtině. Prý by to bylo zvukomalebnější! Naštěstí šéf Warner Music pan Kočandrle nesouhlasil. Angličtina NENÍ zvukomalebnější než náš jazyk!

Další rovina je, že proud slov a hudby musí posluchači pronikat hlavou a srdcem souběžně, aby pochytil krásu a celistvost díla. Nemůže při live poslechu škobrtat s překladem. Ne každý je jazykově vybaven tak, aby mohl plnohodnotně anglický text vnímat. A ty české jsou na této desce tak kvalitní, že by byl hřích, lámat je do překladu!

Jen si poslechněte třeba skladbu „Motýli“, titulní „Slzy“ nebo „Věrnou tmou“. Opravdu zvukomalebná (!) čeština, kterou by angličtina jenom zprznila! Temná hudba s ševelivou češtinou, to je to kouzelné, proč mám tuhle hudbu rád. A určitě nejsem sám! Stačí si ostatně pustit za sebou anglicky zpívanou, a i v rádiích propíranou, hitovku „Dreaming“ a následující „Motýli“.

Jen pro příklad:

Motýli vládnou – nad námi dál – mrazí mi v zádech, pocitů cval – jenom tak letí – nemají cíl – bezhlavý lety- do cizích krajin

A totéž v angličtině – přibližně (google překlad)

Butterflies reign – over us – freezing my back – feelings of gall – they fly – they do not have a target – headless flights – to foreign lands

Tak jaký text je zvukomalebnější?

Ale hlavně, vážení! Bára Basiková na albu „Slzy“ exceluje! Není u nás lepší zpěvačky, to tvrdím už léta! Naprosto sebevědomý a profesionální styl. Mazlivý, mrazivý, tísnivý, chvíli odtažitý,pak vemlouvavý a chvílemi, jakoby kopíroval stavy srdce posluchače. Zpěv si dokonale užívá a řekl bych, že ani nezkouší jít do krajních poloh, i když dobře víme, že na to má! Ctí atmosféru desky a to je dobře. Kdyby byla její zvuková stopa – coby excelentní sólistky – „vypíchnutá“ nad hudbu, asi by to nebylo to pravé.

Dalším silným momentem na desce jsou krásně vygradované skladby. Ta, nazvaná „Vesmírem“, je klasickým úkazem. Temný hukot protkaný smutným a jakoby strachem poznamenaným hlasem zpěvačky v úvodu.

Další sen se v prach se obrací – z černých děr se láska nevrací – v kruzích potácí se nad zemí – hvězdná loď – co ztrácí spojení

Pak se zapojí výrazný kytarový riff, rozjede se rytmika a máme tu vypalovačku jako blázen.

Další takovou jsou „Slzy“. Nádherná, skvěle vygradována skladba s naprosto špičkovým textem.

Nedá se spát – ozvěnám ztrát – v probdělých nocích – naslouchat – těžký je vstát
neznámý zvát –  srdce před tebou – zavírat

Ne, posluchač nechce srdce svý zavírat.

Plíživá a těžce smutná skladba „Sen o modrém květu“. Jeden z vrcholů alba. Odchod, odcizení, smutek, smrt…

Za Sluncem” – křehká písnička, obalená pavučinou tísně, s nenápadně nádherným refrénem ve finále.

Někde z dřívějška jsem se dočetl, že kdyby Bára neměla děti, už by nebyla. Když do sebe naráží, tíha dávných závaží, na podnosech přináší, bolest, kterou neuneseš…

Ne, Báro, tohle neříkej! Kdo by nám pak tak skvělé desky nahrával! Na čí koncert bych se pak těšil! Tíha závaží, bolest přináší –  to je sice pravda, ale život máme jen jeden jediný! A nedá se dát “backup” “copy” a “paste“!

Bára Basiková – Slzy. Album není v žádném případě návratem do minulosti! Cítím sice její ozvěny, ale je to jen slabé klinkání zvonů utopených v šeru dávnověku. Tady máme co do činění s moderním elektronickým soundem, synteticky–popovou temnotou a – znova říkám – božským zpěvem.

Deska rozhodně není pro každého! Má několik vrstev, které posluchač na první poslech neobjeví. A s těmi krásnými texty je nutné se doslova mazlit. Hlas Báry k tomu v mnohých polohách vybízí. I když to mazlení bude asi poněkud tísnivé a bolestné. Kdo ovšem Basikovou „nenačetl“ v „osmdesátkách“, pochybuji, že se dnes chytí. Ale měl by se o to alespoň pokusit. Protože jinak o hodně přichází. Tohle album je tož skvělé!

 

Moje hodnocení:

Texty: 100%

Hudba: 95% – já bych do nahrávek vpustil několik live nástrojů – živá basa, smyčce nebo bicí – tak třeba příště

Celkové vyznění alba: 97%

 

Album Belleville – 75%

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!