HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Collegium Musicum – Divergencie

 

Abstrakce, surrealismus,romantika a plný kýbl melancholie. Tuhle desku budete milovat nebo nenávidět. Jsou desky, které si člověk párkrát poslechne a pak na ně zapomene. Neb ho ničím zvláštním nezaujmou. Založí je někam na okraj sbírky a později možná i prodá někde v bazaru.

Pak jsou takové, které člověk miluje stále, opakovaně si je může pouštět, stále se z nich těší a pečlivě je opatruje. Patří do sbírky.

Jsou ale také nahrávky, které se prostě posluchači nelíbí, možná je vloží na okraj sbírky, ale do bazaru je nepošle. Neboť kdesi v koutku duše a srdce cítí, že i když se jimi snaží opakovaně prokousat, dílo pochopit, ono se nedaří, je to až k uzoufání, ale stále doufá, že jednou… A jednoho dne ten zázrak prozření nastane!

A to je pro mne právě případ desky slovenské ikonické kapely  Collegium Musicum – Divergencie, vydané v roce 1981. A pokud označuji kapelu za absolutní top, tak potom toto album patří do zlaté klenotnice československého, a hlavně pak slovenského rocku. Dokonalé magnum opus!

Collegium Musicum

Je těžké popsat styl, kterým se tu kapela v čele s fenomenálním a bohužel již nežijícím hráčem na klávesové nástroje Mariánem Vargou prezentuje. Já bych řekl, že tohle veledílo je hlavně o POCITECH! A to byl právě ten problém při mém poslechu. Nepátrat po tom, do jakého stylu desku zařadit, nevymýšlet škatulky ale nechat se jí unášet.

Co z alba cítíme, co nás jednou zahlcuje jako vlna tsunami, vzápětí jen tiše dýcháme, abychom zaslechli ty niterné detaily. Někdy lačně hltáme každý tón, abychom se vzápětí ošívali se slovy: co to ksakru ten čert Vargův vymyslel?

Divergencie: to jsou surrealistické obrazy střídané romantikou, která je ovšem těžká, jako sametový závěs zatemňující pokoj, dost často až na hranici deprese. Náhle se tu zjeví jako lilium čistý zpěv a hravost nevinných dítek v pěveckém sboru, který je vzápětí destruován až abstraktně znějící experimentální vážnou hudbou. A tím vším se proplétají „obyčajné piesničky v pop rockovém kabátiku“.

Dvojalbum se skládá z několika hudebních částí.

Vinyl 1 – strana A

Začíná excelentním jazz rockovým opusem zvaným „Refrény“. Tepající baskytara, zajímavé přechody, v polovině skladby posluchače doslova uzemní melancholicky těžká klavírní vyhrávka Mariána Vargy.

Ve druhé části nazvané „Interlúdiá“ Varga svůj klavírní motiv z úvodu zeširoka rozvinul a za kytarového doprovodu zde muzikanti stvořili zajímavý hudební útvar oscilující na pomezí jazzu a vážné hudby, kterou bych zde označil za experimentální.

A ve třetí části zvaná „Nemé výčitky“ se konečně rozezpívá Pavol Hammel. Ale jen na chvíli. Další část skladby je opět jazz rocková s výrazným basovým motivem, svůj um zde předvádí i bubeník Cyril Zeleňák.

Vinyl 1 – strana B

Druhá část je konečně zpívaná a s texty Kamila Peteraje. A zde se podle mne nachází první vrcholy desky. To prolínání až mimozemsky éterických hlásků dětského sboru s jazz-rockovými postupy, to je opravdu dílo vrcholného skladatelsko – textařsko – producentského umu. Lahůdka.

Jednotlivé díly opusu „P. F. 1982,1983“ jako „Pochod“, „Vianočné vlaky“, „Srdce zo zrkadla“ či „Kominár“, to jsou prostě drobné poklady hodnoty diamantů. Spoluúčinkují zde Dětský sbor Čs. rozhlasu v Bratislavě s dirigujícím M. Vachem, Bratislavské dechové kvinteto a houslové kvarteto V. Magyara. A ten kouzelný dívčí hlásek patří Kataríne Karovičové-Rybkové.

 

 

Vinyl 2 – strana A

Tato část alba je mnohem náročnější a trvalo mi mnoho let a opakovaných poslechů, než jsem se přes tenhle díl doslova prokousal a nemusel ho přeskakovat. A i dnes… na tenhle kus prostě musím mít náladu.

Opakovaně si říkám: co ten Varga při tvorbě této části chlastal nebo hulil!? Skladby z pětidílného opusu zvaného “Musica Concertante“: to jsou jeho hodně experimentální úlety do abstraktních končin vážné hudby a to za aktivní účasti Symfonického orchestru Čs. Rozhlasu v Bratislavě.  

Vinyl 2 – strana B

Zde najdeme opět skvělé písničky zabalené do opusu „Sadza do obálky“, ve kterých se, coby zpěváci, střídají Pavol Hammel a Ján Lehotský. Skladby „Refrén o prímerí“, „Pristavy“, „Piesen o blate“ a další, to jsou perličky vložené do celého obrazu alba.

Ano, do obrazu, protože nesmím zapomenout na surrealistického malíře Albína Brunovského, který svoji krásnou malbou ozdobil obal desky.

Collegium Musicum – Divergencie. Deska až po okraj plná abstrakce, surrealismu, romantiky a prazvláštní melancholie. Upozornění: vše dávkováno po kilech! A po požití se chvílemi dostavuje mrazení v zádech s občasnou srdeční arytmií!

A je potřeba zdůraznit ještě jednu věc. Album je nadčasové! Uhranulo posluchače v roce vydání 1981 (!) a i dnes, v 21. století stále patří mezi vyhledávané poklady. A ve vinylové verzi obzvlášť.

Zajímavou výtku jsem postřehl v nějaké pradávné recenzi. Údajně tohle už NENÍ album Collegium Musicum, ale sólovka Mariána Vargy. Dá se to tak říct, nicméně mám za to, že Varga BYL C. M. a C. M. BYLI Varga.

 

 

 

Moje hodnocení musím protentokrát rozdělit na několik částí. Dvojalbum s tak rozmanitým obsahem si to zaslouží.

Vinyl 1. strana A opus Refrény: 100%

Vinyl 1. strana B:opus P.F. 1982,1983 100%

Vinyl 2. strana A:opus Musica Concertante 90%

Vinyl 2. strana B:opus Sadza do obálky 100%

 

A na závěr jen postesknutí. Byl by ještě někdo schopen dnes takovýto skvost natočit? Silně pochybuji, ale byl bych rád, kdyby mě z těchto pochybností někdo vyvedl.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky používají program Akismet k omezení spamu. Zjistěte, jak jsou vaše údaje komentářů zpracovávány.

error: Content is protected !!