HUDBA,  SLIDE,  UMĚNÍ & KULTURA

Herbie Mann – At Village Gate

 

Počátkem šedesátých let se na jazzovém nebi zjevuje nová hvězda a tou je virtuóz ve hře na flétnu Herbie Mann. 17. listopadu 1961 natočil živé album “At Village Gate” a mnohé šokoval následný vysoký prodej této nahrávky.

Ona totiž byla (a dodnes je) od toho klasického pojetí jazzu poměrně dost odkloněná k popu a melodickým linkám slyšeným kdesi v Karibiku a latinské Americe. Mnohé jazzmany to tehdy poněkud pohoršilo – ale co bylo důležité, lidi zabrali! Těm se to moc líbilo!

Ksakru, jazz hraný na flétnu a vibrafon… a nutí člověka tancovat!? Žádná dechová sekce chrlící swingové noty?

Pro ilustraci jen malý náhled na hudební scénu toho roku. Beach Boys vydali svůj debutový singl, Raní The Beatles vystupují poprvé v Cavern Clubu, svá alba vydávali takové veličiny, jako Frank Sinatra, Ella Fitzgerald, Dalida, Ray Charles atd. Viz…

A titulní skladba z alba  „Coming Home Baby“ jazzové hvězdy Herbie Manna se v této vybrané společnosti nečekaně stala jakýmsi popovým hitem, melodicky zvlněným –  a pravověrným jazzovým postupům hodně vzdáleným.

O basové party se tu dělí Ahmad Abdul-Malik a Ben Tucker, a drží až hypnoticky repetativní riff, pak, jakoby opatrně se přidává Mannova flétna a Hardyho vibrafon.

 

 

Ano, Herbie Mann není na této desce pouhým sólistou, jeho flétna není osamoceně povystrčená před houštinu dalších nástrojů. Vybranou a vyrovnanou společnost mu tady tvoří sekce perkusí a bicích, které zručně ovládají Chief Bey a Rudy Collins, na conga mazlí rytmus Ray Mantilla a celou nahrávku doslova prosvětluje uším posluchače velmi přítulný zvuk vibrafonu již výše zmíněného Hagooda Hardyho. Je to hodně příjemný poslech! Už chápu, že se to lidem před více jak 57 lety líbilo.

Další skladby na desce jsou již z pera nadčasového umělce George Gerschwina. Herbie Mann ovšem převařil jeho kompozice „Summertime“ a „It Is Not Necessairily“ do jazzové chuťovky, ovšem opět zajímavě okořeněné styly, tentokrát bossa nova a samba. Vše se odehrává na laskavé „latino-americano“ vlnce, ta šumí, bublá a není nijak dotěrná, jen tak smáčí naše šlapky.

Při přehrávání této desky jsem zjistil dvě polohy. Buďto nahrávku poslouchat ztišenou, jako třeba hudební kulisu rozhovoru s přáteli – ti najednou znehybní a nastraží uši s otázkou:… počkej, co to hraje?

Nebo druhá poloha. Zhasnout a volume doprava. Rázem se před vámi rozprostře ruch a šum ze slavného sálu Village Gate newyorského jazzového klubu, na pódium nastoupí Herbie Mann se svoji smečkou… a rázem se ocitáme v roce 1961, v čase, kdy bylo ve světě všechno úplně, úplně jinak. Já s tehdy narodil…

Herbie Mann – At Village Gate. Album trvá pouhých 39 min. a celé je vysloveně pohodové až mazlivé. Ale klasických jazzových postupů si tu pravověrný jazzman moc neužije. A ta basová linka na úvod, mňam… říkají moje uši.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!