FILM,  UMĚNÍ & KULTURA

Volyň


Dopředu varuji! Tohle drama je opravdu jen pro velmi, VELMI otrlé! Po zhlédnutí mohu konstatovat, že všechny hollywoodské „dramaticko – realistické“, a třeba i Oskarem oceněné kasaštyky, nesahají tomuto filmu ani po kotníky! Nevzpomínám si, kdy ve filmové historii bylo k vidění tolik realisticky natočené brutality a místy až nechutné zvrácenosti. Vítejte ve filmu Volyň!

 

 

Příběh je v podstatě jednoduchý. Oblast Volyň. Rok 1939. Život jedné rodiny a jedné ženy jménem Zosia je tu vykreslený na tragickém pozadí národnostního běsnění, genocidy, šílených zvratů v ideologickém smýšlení, židovského pogromu, chvilkové přítomnosti nejdříve německé armády, pak té rudé… a všech zvěrstev, které tyto stavy generují s nezměrnou intenzitou. Fanatismus, navíc výrazně podporovaný stovkami litrů vychlastané samohonky.

 

 

Přitom vše začíná tak idylicky. Etnografičtí badatelé asi radostně zatleskají, protože je tu v úvodních cca 20. minutách krásně vyobrazená „volyňská“ svatba se všemi leckdy i podivnými zvyky a obyčeji. Ukrajinci i Poláci dohromady, jedna ves. Skvělá kamera a naprosto přirozené herecké výkony. Radost se dívat. Jenže záhy se všechno zvrtne! Těžce, nezvratně a s nezměrnou brutalitou.

Je vcelku jedno, kdo je kdo. Ukrajinci, Poláci, Židé. Nejdříve se „neškodně“ škorpí kvůli polnostem, dědictví… Prakticky všichni mužští chlastají první ligu! A než se kdo naděje, vraždí se tu vzájemně a to s brutalitou, která přesahuje chápání. Člověka při sledování těchto scén napadne, že se tady lidé chovali hůř než zvěř. Ne! Zvířata si nestahují kůži zaživa, nevyvrhují malé děti jako králíky, nepropichují těhotným ženám břicha vidlemi…

 

 

Dopátrat se, kdo je a kdo není v právu, to prostě nelze. Oko za oko, zub za zub, to bylo jasné pravidlo. Jenže v tomhle kraji značně pokřivené. Ty mě oko, já tobě deset, ty mě deset zubů a já ti vyvraždím celý dům. Ty mě dům, a já vypálím celou vaši vesnici! Ženy ti znásilním a pak jim na prahu rodné chalupy useknu hlavu. Vztahy dříve jakž takž pevné se utápí v moři absolutní nenávisti.

A co Bůh? O něm se tu často mluví. K smíchu!

Mnozí se k němu odvolávají, dovolávají se jeho pomoci! Děkují mu… “já, já přežil jediný z celé vsi! Děkuji ti, Bože za přízeň, že na mě hledíš, že mě hlídáš…”

Ouvej! Otázka! Proč jsi, Bože všemohoucí, PROČ jsi neochránil celou vesnici?! Není to s tou tvou existencí nějaké podivné?

Ne! Bůh, existuje-li vůbec, na tento kraj z nějakého důvodu zanevřel, klatbu těžkou na něj uvalil! Člověka jen několikrát napadne otázka: PROČ!?  Proč se tohle všechno dělo? Proč ta zvěrstva Bůh dopustil?

Režie filmu Volyň se zhostil Wojciech Smarzovski. Musím říct, že se svého díla – a tématu – zmocnil opravdu profesionálně. Vždy u filmu, ať se jedná o jakýkoliv žánr, vždy bazíruji na kvalitních hereckých výkonech. A tady se mi jich dostalo plnou měrou!

 

Michalina Labacz v roli Zosie Głowacké – skvělý herecký výkon

 

Hlavní roli Zosie Głowacké odehrála herečka jménem Michalina Labacz s naprostou precizností, a mám pocit, že za ni dostala i nějaké ocenění. Jiná „hlavní“ role tu sice není, nicméně role dalších aktérů byly naprosto excelentní a jak rád konstatuji a oceňuji: uvěřitelné! A to i ty malé. Členové rodiny, příbuzní, agitátoři, fanatičtí kněží, vojáci, hysterické davové scény. A naprosto přesvědčivé dětské role! Ano, tenhle film se vám zadře pod kůži jako tříska. A připravte se na to, že rána bude hnisat a mokvat… Do filmových scén se doslova propadnete a chvílemi zažíváte dokonce pocit jakéhosi posunu v čase zpět, do roku 1939  – a pocitu, že ty zrůdnosti snad sledujete v “přímém přenosu”.

Scénář bych označil za jednoduchý ale mimořádně kvalitně zrealizovaný. Musím vyzdvihnout perfektní kameru, celkem úsporné nasvícení ale o to realističtěji působící. Brutální scény nejsou nijak rozvláčné, spíše nasnímané jakoby ve zkratce, ale o to důrazněji na diváka působí. Znovu říkám: uvěřitelné!

A člověk ve 21. století, středoevropan, si říká: bylo TOHLE vůbec možné!? Ano, bylo!

Film Volyň není, zdůrazňuji, není pro každého! Varuji slabé povahy! Je to humus první kategorie, ale, bohužel, i tyhle šílené běsy se v historii slovanských národů odehrávaly. 

Znovu také musím opakovat, že se, ve světle tohoto dramatu, může Amerika se svými prvoplánovými sladkobolnými „trháky“ jít zahrabat! Tohle je, “Hollywoode”, umění! 

Pokud jsem se dočetl… a pochopil správně, nevraživost v tom ne tak vzdáleném regionu na východ od nás trvá dodnes, staré rány nejsou zacelené, a pokud jsou moje informace správné, tak na Ukrajině se nesmí tento film promítat. Teď je tedy na Kyjevě, aby natočil film, který bude, pro změnu, odmítaný v Polsku.

Hoří ves, hoří minulost, nenávist tu explodovala…

 

Ještě ždibec info z historických faktů. Přesný počet obětí etnických čistek, pogromů a genocidy není znám. Podle historiků by mělo být zavražděno 50 – 60 tisíc Poláků a 2 – 3000 Ukrajinců. Kolik lidí pozabíjela sem tam procházející německá, a pak i Rudá armáda, to se už nikdy nikdo nedoví.

Dávám 100%

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky používají program Akismet k omezení spamu. Zjistěte, jak jsou vaše údaje komentářů zpracovávány.