HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Cimbalom Unlimited


 

Když hledám zajímavě znějící a „neoposlouchaný“ jazz, proč nezkusit nahrávky, ze kterých doslova srší zvuk dominantního a netradičního nástroje – cimbálu.

Informační zdroje na webu jsou snad nekonečně hluboké, a když se daří v nich alespoň trošku smysluplně pohybovat, jen tetřev hlušec by nenalezl nic zajímavého.

Jedním z takových pramenů poznání je pro mne jazzový portál jazzport, tedy jakýsi rozcestník do nekonečných hlubin jazzových moří. A právě tady jsem našel velmi zajímavé hudební seskupení.

Když se spojí melancholicko -lyricko – dravý maďarský cimbál s americkou rytmikou, buď z toho vyleze paskvil, nebo vybroušený jazzový diamant. To v případě, že se nástrojů chytí opravdoví mistři. Tady jsem se dočkal právě toho druhého.

Kapela je tříčlenná a tvoří ji špičkový maďarský cimbalista Miklós Lukács, který je zároveň autorem všech devíti skladeb, dále americký kontrabasista Larry Grenadier a excelentní hráč na bicí, Eric Harland.

Jak jsem se dozvěděl, Miklós Lukács je ve své zemi považován za top muzikanta, který se pohybuje v širokém spektru hudebních stylů – od vážné hudby přes folklór až k jazzu. A na této desce se nerozpakuje toto koření plnou měrou vmíchat do chutného pokrmu. Výsledkem je naprosto virtuózní album s názvem „Cimbalom Unlimited“ vydané u maďarské společnosti BMC Records.

 

Miklós Lukács

 

Recenzent Jan Hocek na výše uvedené jazzové web stránce ohodnotil album 100% a označil ho za naprostý top produkt letošního roku.

Nejsem ve vlnách jazzového přílivu ještě moc dobrý plavec, spíš se teprve učím tempa, ale moje uši mi napovídají, že opravdu poslouchám dílo mimořádné kvality. Ovšem přiznávám, že jsem „nezabral“ na první poslech. Deska se totiž nedá poslouchat na „půl ucha“. Posluchač se do ní musí vnořit, každým pórem těla vnímat detaily – těch jsou snad miliony – a pak se tenhle track vyjeví v celé své maďarsko-americké kráse. Hra cimbalisty, to je doslova omračující pletivo tónů, paličky tancují po strunách, někdy v tempu zběsile čertovském, jindy připomínající spíše náhodné jednoprsté údery do kláves klavíru. 

Stačí si třeba poslechnout 6 a půl minuty trvající úvodní skladbu „Balkan Winds“ a rázem je jasné, co může posluchač očekávat na hodinu trvající desce dál. Melancholii opuštěných široširých maďarských pust utápějících se v podzimních mlhách rázem protne divoké šestispřeží furiantských čikošů, basista Grenadadier buší do strun aby vzápětí sóloval smyčcem, vše je dynamické, neskutečně rytmické, prolíná se tu dokonce vážná hudba a jazz s art rockem, z reproduktorů se valí něco neslýchaného! Až mi z toho běhá mráz po zádech!

A to nás čekají další lahůdky. Třeba následující „Lullaby For An Unborn Child“. Zpočátku se tváří jako dílko opředené lyrickou nití, Miklósův ztichlý cimbál, jakoby něco hledal a tápal, jenže pak přijde mazlivý riff a rázem tu roste příboj, erupce všech tří nástrojů.

 

Kontrabasista Larry Grenadier

 

Nebo třetí v pořadí „Peacock Dance“. Úvodní riff, jako by vystřižený z rockové učebnice. Pak začnou celou bandou šít jazzoví čertící, Lukács tancuje paličkami cimbálu na prvotním motivu, jenže vzápětí je všechno jinak, kapela, jakoby nevěděla co hrát dál, jednotlivé nástroje tápou kudy kam, zasekla se snad improvizace? Ne, trvá to jen chvílí, cimbál ustoupí do pozadí, chvíli dominuje Grenadierova basa, pak se vše vrátí do úvodního motivu, bicman Harland si vystřihne menší sóličko a, jak jinak, opět opentlené rockovými mašličkami.

 

 

Excelentní hráč na bicí, Eric Harland

 

A takhle to zní na celé desce. Vrchovatá mísa lahůdek! Posluchač nemá čas na odfuk! Zvolnění, výbuch, škorpivé breptání školního inspektora, láskyplné šeptání milenců za rohem, hádka, emoce… Každý si vybere. Pnutí, balada, drama i love story.

A co já? Pakliže se mám učit jazzová tempa s takovýmto nářezem ve sluchátkách, tak za chvíli dám kanál La Manche…

Album Cimbalom Unlimited, to je pěkně štiplavý maďarsko-americký jazzový gulášek, ukuchtěný v kotlíku kdesi v pustě a řádně okořeněný chilli kalifornsko-texaskou papričkou. Huba pálí, oči slzí, lapám po dechu, potřebuju hlt piva… ale uši? Těm to šmakuje! Když holt někdo umí, jde to samo. Prostě cimbál bez limitu.

Dávám 100%

 

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky používají program Akismet k omezení spamu. Zjistěte, jak jsou vaše údaje komentářů zpracovávány.