HUDBA,  SLIDE,  UMĚNÍ & KULTURA

Khruangbin


 

Chcete vstoupit do bran zahrad takřka bezbřehé hudební nostalgie? Máte chuť se vrátit do šedesátých let minulého století? Do krásné doby, kdy bylo právě se rodící rockové miminko zcela omámeno elektrickou kytarou? 

Vzpomínáte na pradávnou letní venkovskou zábavu, na kterou, co by hvězda večera, dorazila kapela okresního formátu? Ovšem bez zpěváka a klávesáka, protože oba včera pařili a dnes jeden ztratil hlas a druhý nástroj? Tak na mixpultu trochu vytáhneme basovou linku, trojice na pódiu se bude muset snažit a ty lidi pod pódiem to přežijí…

 

 

Kytarista Mark Speer, baskytaristka Laura Lee a hráč na bicí, Donald Johnson.

 

Tříčlenná kapela s názvem Khruangbin pochází z Ameriky, z Texasu. Z města Houston. Tvoří ji kytarista Mark Speer, baskytaristka Laura Lee a hráč na bicí, Donald Johnson.

Ne, tahle kapela se nemazlí s vykopávkami, nekopíruje hvězdy dávno minulé. Jde si svou cestou. Ovšem z pravěké minulosti čerpá plnými doušky. Něco si vzali z The Shadows, The Spotnicks, The Hollies a vůbec ze surf hudební scény dávné minulosti. V pár místech jsem dokonce zaznamenal lehounký závan ducha Jimiho Hendrixe…

Nebo to napíšu jinak! Vězte, že jsme všechno už kdysi slyšeli. Každý riff už někdo někdy zahrál. Jenže kytarista Speer – mimochodem, kdyby se obarvil na blond, z fleku by mohl hrát roli Briana Connellyho z druhdy legendárních The Sweet – tak tenhle kytarista na to jde šikovně. Jaksi povědomý riff – sakra, kde jsme ho slyšel – přebarví do jiné podoby, navrství na něm další a vystaví na něm neméně zajímavou melodickou linku. Jasnou, zřetelnou, nešpiněnou prakticky žádnými zvukovými prznítky. Snad s výjimkou kvákadla a nějakého chorusu.

 

Laura Lee

 

Rozhodně nesmím zapomenout na baskytaristku Lauru Lee. Neb i ona tady hraje svoji roli a to nemalou. Je to po čertech koukatelná ženská, na live koncertech smyslně se s basou vlnící, ale hlavně: ve skladbách Khruangbin hraje v podstatě stejnou roli jako kytara Speer. Její basa, na kterou mimochodem umí, není žádný druhořadý nástroj, ba naopak, písničkám dodává tu správnou dynamiku. A dokonce jsem na desce pochytil pár okamžiků, kdy svými prsty vykouzlila těžkotonážní riffy jako vystřižené od jazzového baskytaristy Paula Jacksona z legendárních The Headhunters.

Na bicí tluče Donald Johnson, ale nějak mi do kapely nesedí. Nemyslím hudebně. Hraje velmi úsporně, něco jako Charlie Watts z Rolling Stones, stejně tak se i tváří, jako by ho tlučení paličkami ani nebavilo, ale ke stylu kapely to celkem sedí. Jenže: Speer i baskytaristka Lee vizuálně vypadají, jako by prošli časovou smyčkou a vynořili se z nějakých šedesátých let minulého století. Bubeník ovšem tuto milou iluzi poněkud navrací zpět…

 

Mark Speer

Takže, co nám kapela s prazvláštním názvem Khruangbin nabízí za styl? Soft rock, pop, něco z psychedelie a funku, surf music, občas náznak havajské notičky – ale jak jsem psal výše, vše doslova obalené do hustých vln nostalgie.

Kapela je instrumentální ovšem sem tam se náznak zpěvu či jisté formy recitativu dá zaslechnout. Ovšem pozor! Útržky melodií se zaseknou do hlavy a ne a ne z ní ven. Nakonec si na ulici začnete pobrukovat…

Doposud trojice vydala dvě regulérní alba: v roce 2015 s názvem The Universe Smiles Upon You a letos Con Todo El Mundo.

Doporučuji: počkat na setmění, vložit CD nebo vinyl, volume right, zavřít oči… a nechat se unášet na vlnách nostalgie. Basa příjemně duní, jednoduché bicí na pozadí, zvonivá kytara táhne několikavrstvou melodickou linku. A posluchač propadá časem až někam ke kořenům rockové hudby. To jsou Khruangbin.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

error: Content is protected !!