HUDBA,  UMĚNÍ & KULTURA

Charlotte Gainsbourg – Rest

 

Francouzštinu v písničkách zrovna moc nemusím. Snad proto, že nerozumím ani slovo. A, popravdě řečeno, hudební styl šanson, přes který se sem tam do našeho rádia tento jazyk dostane, mi nic moc neříká – snad právě pro to, že textům nerozumím.

Jedinou francouzskou skladbu, kterou jsem byl doposud schopen poslouchat, byla legendární Je t´aime moi non plus. Určitě ji znáte. Typická basová linka, jednoduchý, ale o to chytlavější klávesový motiv… a erotický, napůl zpěv a šepot jakési zpěvačky. A když si hudební redaktoři troufli pustit skladbu celou (závěr často stříhali), tak se tím erotickým vzdycháním na konci písničky až rádio červenalo. Dodnes nějak nechápu, že zrovna tuhle písničku bolševik do rádia pustil…

Píseň napsal jistý Serge Gainsbourg. Je zajímavé, že v původní verzi z roku 1967 po jeho boku šeptala a sténala legendární herečka Briggite Bardot. Tato skladba se však „ven“ dostala až později. V roce 1969 ji Serge Gainsbourg nazpíval znova a to se svoji tehdejší milenkou, pozdější manželkou, Jane Birkin. A to je ta verze, kterou známe i z našich rádií.

 

No a Charlotte Gainsbourg je dcerou těchto dvou lidiček. Pomamila se nejen atraktivní tvářičkou ale i zpěvem a šepotem. Dominantní je její herecká kariéra, ale občas se pustí i do muziky. A rozhodně to není marná práce!

Album Rest je v pořadí její páté. Vydané bylo na konci loňského roku. A tady… ano, tady ten francouzský jazyk beru všemi deseti!

Charlotte totiž ve všech skladbách zní tak, jako její máma Jane Birkin ve výše zmiňované erotické skladbě. Úsporně, většinou šeptavě, naléhavě a skrytě dramaticky. Dalo by se říct, že i s pořádnou dávkou erotiky. Jenže…

Album je totiž smutné a podle recenzí se zde zpěvačka vypořádává s nepříliš radostným životem, který drsně poznamenaly hodně nepříjemné události v rodině.

Styl, kterým se tady prezentuje, bych označil jako intimní, šansonem propletený, synth-pop. Skladby jsou ovšem plné různých detailů, zajímavých aranží a tak je v podstatě celé album velmi poslouchatelné.

Hudbu měl na starosti jistý SebastiAn, většinu textů si psala Charlotte sama. Výjimku tvoří skladba „Songbird In A Cage“, kterou napsal legendární Paul McCartney. Tahle jediná skladba je ale nějaká divná, z koncepce alba vybočuje a tak trochu mi sem nepasuje.

POZOR! Na albu se nachází také jedna utajená skladba! Ta úplně poslední je nezvykle dlouhá: skoro 8 minut! Po skončení první části následuje asi půl minuty ticho a pak se rozjede zajímavě vystavěná skladbička s nějakým dětským hláskem na pozadí. Komu patří, to je záhada.

 

 

Charlotte Gainsbourg – Rest. Stále jsem si říkal, co z té desky cítím? Přes všechny ty zajímavé aranže se ven klube něco víc. Je to cítit z každé skladby. Ano, je to nostalgie, tak trochu opentlená patosem. Ale ten hlas Charlotte miluju!

V našich zastydlých rádiích tuhle desku asi hrát nebudou. I když… mám pocit, že skladby ´Deadly Valentine´ a ´Ring-A-Ring O’ Roses´ jsem už někde párkrát slyšel.

Dávám 9 z 10

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!