CYKLISTIKA

Brdy na kole

 

Vyrazíme na Brdy! Teď hned! Vloni nám to kvůli počasí nevyšlo. Nabalit dostatek jídla a pití, najít výchozí bod, a jdeme na to!

Brdské hvozdy byly ještě donedávna nepřístupné. V roce 1926 tu totiž vznikl vojenský tábor a od roku 1950 byl změněn na vojenský újezd. Armáda sem, do tzv. cílových ploch, směřovala nácvik dělostřeleckou a leteckou palebnou technikou.

Dnes je tomu již naštěstí jinak. K 1. Lednu 2016 zde vojsko ukončilo činnost, území bylo rozděleno 27 obcím a z velké části zpřístupněno turistům.

V praxi to vypadá tak, že je možný pohyb po všech hlavních a většině vedlejších cest, mimo ně se však nikam nesmí. Navíc se pohybujeme v CHKO!

 

 

Typická brdská cesta v horních partiích. Nádherná krajina a ani se nechce věřit, že se nacházíme v jižní části Středočeského kraje.

 

Co se týká bajkování, je to dřina! Při pohybu napříč tímto ryze českým pohořím čekejte dlouhá a často i dost prudká stoupání, stejně tak rychlé sjezdy. Tedy, pokud si nezvolíte cestu rozbitou, jako my. To potom i ten sjezdík je utrpení! Zkrátka: pohodových tras vedoucích po hřebenech či v mírném pohupování po vrstevnicích si tu moc neužijete.

Povrch cest je z velké části asfaltový, někde čistý, v jiných úsecích značně rozbitý, pohyb po nich je hodně nepříjemný, a to v obou směrech. Někde se dá narazit na úseky písčité, jinde s hliněným podkladem a třeba silničky poblíž padrťských rybníků, jako by byly hodně zmenšenou kopií slavného cyklistického závodu Paříž – Roubaix. Sto metrů asfalt a 30 metrů kostky. A tak několikrát dokola.

 

Vrchol kopce Houpák a krásné výhledy na všechny strany!

 

Jedním z nejtěžších, námi v potu tváře zdolávaných, úseků byl krvelačný hrbol začínající pár stovek metrů od bunkru na rozcestí Dřevěnka * Na Dlouhý vrch.Tady se fest stoupá napříč vrstevnicím vrchu Jordán: opravdová „výživa“! Hliněná cesta, doslova rozbitá lesní technikou, a řádně zlomená vzhůru. Dřina na nejlehčí převod snad z půlky kopce!

Kolik jsme najeli a jaký okruh jsme objeli?

Celkem téměř 50 km. Nastoupané metry mi cyklocomputer spočítal na 920. Start a cíl byl na parkovišti u bývalé střelnic Kolvín. Cíle byly tři.

Jako první lovecký zámeček Tři Trubky a potom hlavní cíl dne: vrchol Houpák nad bývalou dopadovou plochou Jordán.

 

Lovecký zámeček Tři Trubky

 

Třetím cílem byly Padrťské rybníky A jak jsem už psal: krásné, po mnoho let pusté a netknuté hvozdy, nádherně prosvícené dubnovým sluníčkem… a dřina! Nahoru, dolů a tak několikrát dokola.

Na závěr postesknutí a pár doporučení pro nové a místa dosud neznalé cyklo návštěvníky.

Značení

Cest je tu opravdu požehnaně, různě se větví a kříží, ovšem přehledné značení, takové, jaké známe z jiných míst republiky, tady nenajdete! Pár turistických značek jsme viděli, ale pro nás, cyklisty je to bída!

Nevím, co lze vyčíst z papírových map, já používám vytištěné z netu z webu cykloserver v kombinaci s online webovými mapovými aplikacemi. Jedině zde se dají nalézt MÍSTNÍ NÁZVY některých cest (Vlásenka, Josefka, Dolínská, Klášterka atd.) A jak jsme sami poznali, jsou pro orientaci nesmírně důležité!

V samotném terénu jsou tyto názvy namalované na poměrně nenápadných, dřevěných deskách a na většině důležitých rozcestí přitlučené k nějakému stromu. Nevíte-li, kudy kam, tohle vás může „usadit“ do mapy. Ovšem sami jsme poznali, že v některých křižovatkách chyběly a my byli rázem na rozpacích, kudy dál.

Mapka pohybu po brdských hvozdech – vpravo dole výškový profil. Podle cyklocomputeru jsme celkem nastoupali něco kole 900 m.

Pravidlo zní: nehnat se, pokud si nejsem jistý tak na každém rozcestí si přibrzdit a zorientovat se. Člověk si může ušetřit spousty zbytečně vydaných sil a čas. Pochopitelně, že průvodce znalý zdejšího terénu je vítán.

Občerstvení na trase.

Zapomeňte! Nejsme na „mácháči“ nebo v Prachovských skálách a snad i na Sahaře je těch občerstvovacích budek víc! Pokud jedete na podobně dlouhý výlet jako my, nabalte dostatek jídla a pití!

 

 

Brdy na kole jsme jeli poprvé a hned si dali rázně do těla. Troufnu si říct, že pohyb napříč touto lokalitou je pro opravdu zdatné cyklisty. Kopce poseté hustými hvozdy brdskými nic neodpustí! Ale ten božský výhled z holého vrcholu kopce Houpák je nezapomenutelný a za tu dřinu to stojí.

A, koneckonců, i ty nádherné, hluboké hvozdy kolem cest jsou něco nevídaného. Nechce se věřit, že se člověk nachází: ne někde na Šumavě nebo dokonce uprostřed nějaké tundry na dálném východě, ale v jižním cípu Středočeského kraje! Tak kompaktní lesní masív už u nás nikde jinde nenajdete. Nezapomínejme, že v podstatě od roku 1926 tu bylo pusto, prázdno a božské ticho! Pokud sem tedy zrovna nedopadaly granáty dělostřeleckého výcviku…

 

 

[wonderplugin_slider id=6]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!