FILM,  SLIDE,  UMĚNÍ & KULTURA

Lída Baarová


 

Po přečtení některých recenzí jsem nabyl dojmu, že film je v podstatě pohádka. Hm… krásná herečka v probouzejícím se nacistickém Německu a pohádka? To přece nejde!

Jenže po zhlédnutí jsem se musel s tímto názorem ztotožnit. Režisér Renč vyjmul ze života naší legendární herečky úsek života, zajisté ten nejzajímavější ale zároveň svým způsobem nejbizardnější. Pohádka Panna a netvor, nebo spíše ďábel sám.

To, že se Lída Baarová za svého života dostala až k lidem na samém vrcholu nacistické pyramidy, bylo dílem náhody, bezesporu velikým dílem jejího umění a přímým tahem mezi probouzející se mocné. Mám za to, že v tuto chvíli je ještě nebylo možné nazývat masovými vrahy. Nacismus se teprve formoval, figury byly rozdány a moderní terminologií řečeno zlatokopka Baarová se dostala do přímého styku s těmi nejvyššími: Hitlerem a Josephem Goebbelsem, jehož milenkou se nakonec stala.

 

Karl Markovics v roli Josepha Goebbelse Pavel Kříž jako Hitler

 

A právě tento vztah zaplnil podstatnou část filmu. Renč se zde dostal na tenký led – a musel s tím počítat. Historikové se shodnou, že ve vztahu mezi Baarovou a Goebbelsem nebyla vypočítavost. Byla to láska, byť to je z dnešního pohledu jen stěží uvěřitelné. Ano, máme optiku náhledu na ten čas těžce a trvale poškozenou vývojem dalších měsíců a roků, kdy se právě z Goebbelse stala ikona nacismu, druhá nejvyšší po Hitlerovi. Stal se architektem všech hrůz a tu první zažívá i Baarová na vlastní kůži. Křišťálovou noc – židovský pogrom.

Jenže Renč musel, chtě nechtě, udělat z Goebbelse obyčejného, LIDSKY zamilovaného muže, který má však za zády svoji rodinu… a Hitlera. Kulhavý ďábel sice vyřvává na nacistickém srazu protižidovská hesla, až mu sliny prskají z úst – a Baarová sedící v první řadě je jím okouzlena. Hyena antisemitismu se probouzí, ale ve svém soukromí je bezhlavě zamilovaná, skučící, kňourající, po dramatickém zásahu samotného Hitlera totálně psychicky rozhozená. Ty scény až skoro lítost nad tím chvilkově zlomeným mužem vyvolávaly. A tak to musí pan režisér rychle napravit, posadit Baarovou do auta a provézt ji nočními ulicemi Berlína kde panuje běs, vraždění, ničení, pálení všeho, co je židovské. Je noc z 9. na 10. listopadu 1938 a v ulicích šílí Kristallnacht – židovský pogrom, první list bible násilí a všech dalších zvěrstev. Moru, který po pár měsících začal sžírat celou Evropu a staré pořádky v ní.

Herecké výkony.

Táňa Pauhofová v roli Lídy Baarové nijak extra nenadchla. Ano, byla krásná, koketující, skoro stále se usmívající ale pod povrch své předlohy se nedostala. Kromě toho: Táňa je sexy zrzka, a ač se maskéři sebevíce snažili, k podobě Baarové se jim tuto slovenskou krásku moc nepodařilo „přibarvit“. Ta skutečná herečka měla ve své tváři něco, co Pauhofová, při vší své atraktivnosti, prostě nemá. Spousta srovnávacích fotek na internetu to jen potvrzuje.

Skutečná Baarová měla ve tváři něco tajemného.

 

Druhým průšvihem byl Hitler, či Pavel Kříž v jeho kůži. Ne že by ho nezahrál dobře, vzteklé úlety, tak charakteristické pro pravého diktátora by se daly tolerovat a označit za povedené. Ale Kříž je stále „básník“ – anebo advokát Benoni z První republiky. Roli bestie jsem mu jaksi nevěřil. To nemohl Renč najít nějakého rodilého Němce /Hitlera?

Kdo naopak exceloval, byla Simona Stašová v roli Lídiny matky. Ta dáma zraje jako víno a scéna na policejním výslechu zakončeného její smrtí byla jedním z vrcholů filmu.

Moc dobře to zahrál i Karl Markovics v roli Josepha Goebbelse. Kulhavý ďábel. Zamilovaný dravec, po zásahu Hitlera zdecimovaný zoufalec plánující odchod ze všech funkcí a útěk do Japonska. Pochopitelně že s Baarovou po boku.

Velice dobře sehrála roli staré Lídy / vypravěčky paní Zdenka Procházková, za pár týdnů devadesátiletá! Prý se musela na stará kolena naučit kouřit…

Všechny další role či roličky byly už vedlejší. I když scéna s Lídinou sestrou Zorkou v podání Anny Fialové, kdy se, vykoupaná a oblečená pouze do lehkého bílého pláště, po hlavě vrhá ze střechy vily na Hanspaulce s Pražským hradem v pozadí je opravdu silným momentem.

 

Simona Stašová ve skvěle zvládnuté roli matky Lídy

 

Co říct na závěr. Lída Baarová není špatný film a po dlouhé době mohu říct, že bylo natočeno něco, na co se dá dívat. Jen trošku zamrzel závěr, kdy nebylo pořádně vysvětleno, jak Lídin otec docílil toho, že ji takřka za vteřinu dvanáct pustili na svobodu – přímo od šibenice.

Dávám 80%

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky používají program Akismet k omezení spamu. Zjistěte, jak jsou vaše údaje komentářů zpracovávány.